Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Bencsiková Beatrix . Zobrazit všechny články
Vliv mutace KRAS jako potenciálního biomarkeru pro léčbu trifluridin/tipiracilem - kazuistika pacienta s metastazujícím kolorektálním karcinomem
05/2024 MUDr. Beatrix Bencsiková, Ph.D.
Trifluridin/tipiracil je schválen v monoterapii ve třetí linii léčby refrakterního metastazujícího kolorektálního karcinomu bez ohledu na mutační stav RAS s výrazným benefitem prodloužení celkového přežití oproti placebu a s výborným příznivým profilem bezpečnosti. Prezentujeme zde kazuistiku pacienta s metastazujícím kolorektálním karcinomem a mutací genu KRAS v kodonu 13, u něhož bylo po podání trifluridin/tipiracilu s výborným účinkem a dobrou tolerancí dosaženo dlouhodobé stabilizace nemoci.
CELÝ ČLÁNEK
Trifluridin/tipiracil je schválen v monoterapii ve třetí linii léčby refrakterního metastazujícího kolorektálního karcinomu bez ohledu na mutační stav RAS s výrazným benefitem prodloužení celkového přežití oproti placebu a s výborným příznivým profilem bezpečnosti. Prezentujeme zde kazuistiku pacienta s metastazujícím kolorektálním karcinomem a mutací genu KRAS v kodonu 13, u něhož bylo po podání trifluridin/tipiracilu s výborným účinkem a dobrou tolerancí dosaženo dlouhodobé stabilizace nemoci.
Systémová léčba hepatocelulárního karcinomu
05/2021 MUDr. Beatrix Bencsiková, Ph.D.
Hepatocelulární karcinom (hepatocellular carcinoma, HCC) je heterogenní onemocnění s rostoucí incidencí. I přes pokroky v systémové léčbě zůstává prognóza pacientů i nadále špatná. Výsledek léčby je ovlivněn rozsahem onemocnění, komorbiditami pacienta, výkonnostním stavem, funkčním stavem jaterního parenchymu. Inhibitory tyrosinkinázy (sorafenib, lenvatinib, cabozantinib, regorafenib), monoklonální protilátka proti receptoru vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (ramucirumab) zlepšují celkové přežití pacientů. Po více než deseti letech inhibitor ligandu programované buněčné smrti 1 atezolizumab v kombinaci s bevacizumabem statisticky významně prodloužil přežití pacientů s neresekabilním HCC. Cílem článku je přiblížit možnosti systémové léčby HCC v první a druhé linii léčby.
CELÝ ČLÁNEK
Hepatocelulární karcinom (hepatocellular carcinoma, HCC) je heterogenní onemocnění s rostoucí incidencí. I přes pokroky v systémové léčbě zůstává prognóza pacientů i nadále špatná. Výsledek léčby je ovlivněn rozsahem onemocnění, komorbiditami pacienta, výkonnostním stavem, funkčním stavem jaterního parenchymu. Inhibitory tyrosinkinázy (sorafenib, lenvatinib, cabozantinib, regorafenib), monoklonální protilátka proti receptoru vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (ramucirumab) zlepšují celkové přežití pacientů. Po více než deseti letech inhibitor ligandu programované buněčné smrti 1 atezolizumab v kombinaci s bevacizumabem statisticky významně prodloužil přežití pacientů s neresekabilním HCC. Cílem článku je přiblížit možnosti systémové léčby HCC v první a druhé linii léčby.
Lonsurf v klinické praxi - kasuistika
05/2017 MUDr. Beatrix Bencsiková, Ph.D.
Trifluridin/tipiraciL (Lonsurf, TAS-102) představuje novou možnost léčby pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem (metastatic colorectal cancer, mCRC) ve 3. a vyšší linii. Snižuje riziko úmrtí o 31 % oproti placebu (celkové přežití [overall survival, OS] 7,1 vs. 5,3 měsíce; poměr rizik [hazard ratio, HR]; 95% CI 0,68 [0,58-0,81]; p < 0,001) a riziko progrese onemocnění o 52 % ve srovnání s placebem (doba přežití bez progrese [progression free survival, PFS] 2,0 vs. 1,7 měsíce; p < 0,001), potvrdila klinická studie fáze III RECOURSE [1]. Přínos byl pozorován u všech podskupin pacientů bez ohledu na mutaci KRAS, refrakteritu k 5-fluorouracilu v předchozích liniích. Následující kasuistika potvrzuje přínos kombinace trifluridin/tipiracil u předléčené pacientky s mCRC.
CELÝ ČLÁNEK
Trifluridin/tipiraciL (Lonsurf, TAS-102) představuje novou možnost léčby pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem (metastatic colorectal cancer, mCRC) ve 3. a vyšší linii. Snižuje riziko úmrtí o 31 % oproti placebu (celkové přežití [overall survival, OS] 7,1 vs. 5,3 měsíce; poměr rizik [hazard ratio, HR]; 95% CI 0,68 [0,58-0,81]; p < 0,001) a riziko progrese onemocnění o 52 % ve srovnání s placebem (doba přežití bez progrese [progression free survival, PFS] 2,0 vs. 1,7 měsíce; p < 0,001), potvrdila klinická studie fáze III RECOURSE [1]. Přínos byl pozorován u všech podskupin pacientů bez ohledu na mutaci KRAS, refrakteritu k 5-fluorouracilu v předchozích liniích. Následující kasuistika potvrzuje přínos kombinace trifluridin/tipiracil u předléčené pacientky s mCRC.
Optimální postupy v systémové léčbě gastrointestinálních stromálních nádorů: aktuální postupy, novinky, výhledy v léčbě
04/2017 MUDr. Beatrix Bencsiková, Ph.D.
Gastrointestinální stromální nádory (GIST) jsou nejčastějšími mezenchymálními nádory gastrointestinálního traktu. Onkogenní aktivující mutace receptorových tyrozinkináz KIT (78 %) a PDGFRA (platelet-derived growth factor receptor alpha; 5-8 %) mají zásadní význam v molekulární patogenezi GIST. Novější léčebné strategie a zavedení cílené léčby přináší signifikantně delší přežití pacientů s GIST. Zařazení inhibitoru receptorových tyrozinkináz imatinibu do léčby GIST je nejvýznamnějším krokem, má význam v léčbě první linie neresekabilních nebo pokročilých GIST, rovněž v léčbě adjuvantní po resekci GIST s vysokým rizikem rekurence. Sunitinib je indikován v léčbě druhé linie. Regorafenib je schválen pro léčbu třetí linie pacientů s progresí nebo intolerancí léčby imatinibem a sunitinibem. Včasná identifikace skupiny pacientů rezistentních na terapii je důležitým cílem personalizované léčby pacientů s GIST.
CELÝ ČLÁNEK
Gastrointestinální stromální nádory (GIST) jsou nejčastějšími mezenchymálními nádory gastrointestinálního traktu. Onkogenní aktivující mutace receptorových tyrozinkináz KIT (78 %) a PDGFRA (platelet-derived growth factor receptor alpha; 5-8 %) mají zásadní význam v molekulární patogenezi GIST. Novější léčebné strategie a zavedení cílené léčby přináší signifikantně delší přežití pacientů s GIST. Zařazení inhibitoru receptorových tyrozinkináz imatinibu do léčby GIST je nejvýznamnějším krokem, má význam v léčbě první linie neresekabilních nebo pokročilých GIST, rovněž v léčbě adjuvantní po resekci GIST s vysokým rizikem rekurence. Sunitinib je indikován v léčbě druhé linie. Regorafenib je schválen pro léčbu třetí linie pacientů s progresí nebo intolerancí léčby imatinibem a sunitinibem. Včasná identifikace skupiny pacientů rezistentních na terapii je důležitým cílem personalizované léčby pacientů s GIST.
Současné standardy a pokroky v léčbě karcinomu žaludku
09/2016 Radka Obermannová, Peter Grell, Beatric Bencsiková
Karcinom žaludku je onemocnění se špatnou prognózou; pětileté přežití je v případě lokálně pokročilého nádoru 20–40 %. Operace je základní léčebnou modalitou u lokálně pokročilého karcinomu. Chemoterapie přináší benefit v perioperačním podání, přínos adjuvantní chemoterapie nebyl u evropské populace zatím zhodnocen. U metastatického onemocnění je základem léčby systémová chemoterapie. Radioterapie se používá buď neadjuvantně, v případě karcinomu gastroezofageální junkce, a adjuvantně, konkomitantně s chemoterapií, u karcinomu žaludku. Probíhající studie TOPGEAR, ARTIST-II a CRITICS pomohou objasnit význam radioterapie v předoperačním a pooperačním podání. Stanovení HER2 je zatím jediným prediktivním faktorem v léčbě metastatického onemocnění. HER2 inhibice trastuzumabem je účinná u HER2 pozitivního karcinomu žaludku. Imunitní blokáda checkpoint inhibitory a léčba cílená proti nádorovým kmenovým buňkám představují vyvíjející se koncept v managementu léčby metastatického karcinomu žaludku. Skupina The Cancer Genom Atlas klasifikovala karcinom žaludku do skupin dle molekulární analýzy; EBV pozitivní nádory, skupina MSI high (nestabilní), chromozomálně nestabilní nádory (CIN) a skupina prognosticky nejzávažnější – chromozomálně stabilní nádory (CS). Jednotlivé skupiny mají výpovědní prognostickou hodnotu a budou pravděpodobně zásadní ve stratifikaci léčebných možností v rámci plánovaných klinických studií.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom žaludku je onemocnění se špatnou prognózou; pětileté přežití je v případě lokálně pokročilého nádoru 20–40 %. Operace je základní léčebnou modalitou u lokálně pokročilého karcinomu. Chemoterapie přináší benefit v perioperačním podání, přínos adjuvantní chemoterapie nebyl u evropské populace zatím zhodnocen. U metastatického onemocnění je základem léčby systémová chemoterapie. Radioterapie se používá buď neadjuvantně, v případě karcinomu gastroezofageální junkce, a adjuvantně, konkomitantně s chemoterapií, u karcinomu žaludku. Probíhající studie TOPGEAR, ARTIST-II a CRITICS pomohou objasnit význam radioterapie v předoperačním a pooperačním podání. Stanovení HER2 je zatím jediným prediktivním faktorem v léčbě metastatického onemocnění. HER2 inhibice trastuzumabem je účinná u HER2 pozitivního karcinomu žaludku. Imunitní blokáda checkpoint inhibitory a léčba cílená proti nádorovým kmenovým buňkám představují vyvíjející se koncept v managementu léčby metastatického karcinomu žaludku. Skupina The Cancer Genom Atlas klasifikovala karcinom žaludku do skupin dle molekulární analýzy; EBV pozitivní nádory, skupina MSI high (nestabilní), chromozomálně nestabilní nádory (CIN) a skupina prognosticky nejzávažnější – chromozomálně stabilní nádory (CS). Jednotlivé skupiny mají výpovědní prognostickou hodnotu a budou pravděpodobně zásadní ve stratifikaci léčebných možností v rámci plánovaných klinických studií.