Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Bělohlávková Petra . Zobrazit všechny články
Léčba polycythemia vera ropeginterferonem alfa-2b u mladé ženy s úspěšnou graviditou - kazuistika
06/2023 MUDr. Petra Bělohlávkové, Ph.D.
Ph negativní myeloproliferativní neoplazie se často objevují u pacientů kolem 60 let, avšak mohou být diagnostikovány i v mladším věku. V těhotenství je zvýšené riziko komplikací, které zahrnují tromboembolické a krvácivé komplikace či dysfunkci placenty. Úspěšné těhotenství je pozorováno u 70 % žen s myeloproliferativní neoplazií. Antiagregační léčba kyselinou salicylovou a podávání nízkomolekulárního heparinu jsou doporučeny u polycythemia vera nízkého rizika, u polycythemia vera vysokého rizika je již indikována cytoredukční léčba interferonem. Interferon nezvyšuje riziko závažných malformací, potratu, porodu mrtvého dítěte nebo předčasného porodu. U všech žen s polycythemia vera je samozřejmostí striktně udržet hodnoty hemoglobinu pomocí venepunkcí < 45 %. Naše kazuistika dokumentuje možnost bezpečného užívání ropeginterferonu alfa-2b pro terapii těhotných pacientek s polycythemia vera vysokého rizika.
CELÝ ČLÁNEK
Ph negativní myeloproliferativní neoplazie se často objevují u pacientů kolem 60 let, avšak mohou být diagnostikovány i v mladším věku. V těhotenství je zvýšené riziko komplikací, které zahrnují tromboembolické a krvácivé komplikace či dysfunkci placenty. Úspěšné těhotenství je pozorováno u 70 % žen s myeloproliferativní neoplazií. Antiagregační léčba kyselinou salicylovou a podávání nízkomolekulárního heparinu jsou doporučeny u polycythemia vera nízkého rizika, u polycythemia vera vysokého rizika je již indikována cytoredukční léčba interferonem. Interferon nezvyšuje riziko závažných malformací, potratu, porodu mrtvého dítěte nebo předčasného porodu. U všech žen s polycythemia vera je samozřejmostí striktně udržet hodnoty hemoglobinu pomocí venepunkcí < 45 %. Naše kazuistika dokumentuje možnost bezpečného užívání ropeginterferonu alfa-2b pro terapii těhotných pacientek s polycythemia vera vysokého rizika.
Dlouhodobá léčebná odpověď u myelodysplastického syndromu 5q minus po vysazení lenalidomidu - kazuistika
06/2020 MUDr. Petra Bělohlávková, Ph.D.
Myelodysplastický syndrom (MDS) 5q minus patří do kategorie MDS nízkého rizika s dobrou prognózou. Léčba lenalidomidem může účinně vést k dosažení transfuzní nezávislosti i cytogenetické remise se zlepšením celkového přežití pacientů. Prezentujeme případ pacientky, u které 5,5 roku po přerušení léčby lenalidomidem trvá dlouhodobá remise onemocnění.
CELÝ ČLÁNEK
Myelodysplastický syndrom (MDS) 5q minus patří do kategorie MDS nízkého rizika s dobrou prognózou. Léčba lenalidomidem může účinně vést k dosažení transfuzní nezávislosti i cytogenetické remise se zlepšením celkového přežití pacientů. Prezentujeme případ pacientky, u které 5,5 roku po přerušení léčby lenalidomidem trvá dlouhodobá remise onemocnění.
Možnosti léčby anemie u pacientů s myelodysplastickým syndromem nízkého rizika
04/2020 MUDr. Petra Bělohlávková, Ph.D.
Prognóza a léčba pacientů s myelodysplastickým syndromem (MDS) je závislá na stanovení rizika podle IPSS (International Prognostic Scoring System) či jeho revidované formy IPSS-R, které rozdělí pacienty do skupiny nižšího a vyššího rizika choroby. Riziko transformace do akutní myeloidní leukemie je závažný problém u pacientů vysokého rizika, zatímco anemie představuje dominující problém u MDS pacientů nízkého rizika. Zlepšení erytropoézy a odstranění symptomů anemie představuje hlavní léčebný cíl u této skupiny pacientů. Přípravky stimulující erytropoézu dosahují léčebné odpovědi asi u 50 % pacientů, avšak medián trvání léčebné odpovědi je pouze 15-18 měsíců. Léčba lenalidomidem je určena pro pacienty s delecí dlouhého raménka 5. chromosomu (u tzv. MDS 5qsyndromu). Erytrocytární odpovědi zde bývá dosaženo až u 70-80 % pacientů a dosažení transfuzní závislosti je přítomno u 60-70 % pacientů. Nově schváleným přípravkem v letošním roce je luspatercept, který je účinný především u forem MDS s prstenčitými sideroblasty či mutací genu SF3B1. Roxadustat a imetelstat se jeví jako nadějné přípravky k léčbě anemie u MDS pacientů nízkého rizika.
CELÝ ČLÁNEK
Prognóza a léčba pacientů s myelodysplastickým syndromem (MDS) je závislá na stanovení rizika podle IPSS (International Prognostic Scoring System) či jeho revidované formy IPSS-R, které rozdělí pacienty do skupiny nižšího a vyššího rizika choroby. Riziko transformace do akutní myeloidní leukemie je závažný problém u pacientů vysokého rizika, zatímco anemie představuje dominující problém u MDS pacientů nízkého rizika. Zlepšení erytropoézy a odstranění symptomů anemie představuje hlavní léčebný cíl u této skupiny pacientů. Přípravky stimulující erytropoézu dosahují léčebné odpovědi asi u 50 % pacientů, avšak medián trvání léčebné odpovědi je pouze 15-18 měsíců. Léčba lenalidomidem je určena pro pacienty s delecí dlouhého raménka 5. chromosomu (u tzv. MDS 5qsyndromu). Erytrocytární odpovědi zde bývá dosaženo až u 70-80 % pacientů a dosažení transfuzní závislosti je přítomno u 60-70 % pacientů. Nově schváleným přípravkem v letošním roce je luspatercept, který je účinný především u forem MDS s prstenčitými sideroblasty či mutací genu SF3B1. Roxadustat a imetelstat se jeví jako nadějné přípravky k léčbě anemie u MDS pacientů nízkého rizika.
Bosutinib v léčbě chronické myeloidní leukemie
02/2018 MUDr. Petra Bělohlávková, Ph.D.
V posledních letech byl v léčbě chronické myeloidní leukemie zaznamenán významný pokrok, který přinesl objev tyrozinkinázových inhibitorů. K mladším představitelům této lékové skupiny patří bosutinib, který se užívá v případech rozvoje rezistence na předchozí inhibitory tyrozinkinázy (imatinib, nilotinib, dasatinib) nebo jejich závažné toxicity. Bosutinib se tedy nejčastěji používá až jako přípravek třetí či vyšší linie léčby chronické myeloidní leukemie. Bosutinib má zcela odlišné nežádoucí účinky, nejčastější nežádoucí účinek představuje průjem. K dalším nežádoucím účinkům patří elevace jaterních testů, vyrážka nebo myelosuprese. Naopak s abnormalitami elektrolytů či kardiovaskulárními příhodami se při léčbě bosutinibem setkáme jen ojediněle.
CELÝ ČLÁNEK
V posledních letech byl v léčbě chronické myeloidní leukemie zaznamenán významný pokrok, který přinesl objev tyrozinkinázových inhibitorů. K mladším představitelům této lékové skupiny patří bosutinib, který se užívá v případech rozvoje rezistence na předchozí inhibitory tyrozinkinázy (imatinib, nilotinib, dasatinib) nebo jejich závažné toxicity. Bosutinib se tedy nejčastěji používá až jako přípravek třetí či vyšší linie léčby chronické myeloidní leukemie. Bosutinib má zcela odlišné nežádoucí účinky, nejčastější nežádoucí účinek představuje průjem. K dalším nežádoucím účinkům patří elevace jaterních testů, vyrážka nebo myelosuprese. Naopak s abnormalitami elektrolytů či kardiovaskulárními příhodami se při léčbě bosutinibem setkáme jen ojediněle.