Supplementum 01/2024

01/2024 MUDr. Martina Zimovjanová, Ph.D., MHA; MUDr. Petra Steyerová
Prognóza nemocných s neresekovatelným či metastazujícím karcinomem prsu s pozitivitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) se významně zlepšila zavedením nových anti-HER2 přípravků. Současným léčebným standardem 1. linie je kombinace taxanů s pertuzumabem a trastuzumabem. Možnosti terapie pokročilého HER2 pozitivního karcinomu prsu se stále rozvíjejí, k dispozici v dalších liniích léčby jsou konjugáty cytostatika s protilátkou a malé molekuly tyrozinkinázových inhibitorů. Zásadní zlepšení léčebných výsledků přináší především trastuzumab deruxtekan (T-DXd), který prokázal výjimečnou účinnost u pacientek s HER2 pozitivním metastazujícím karcinomem prsu v klinických studiích DESTINY-Breast01 a DESTINY-Breast03. Předkládaná kazuistika dokládá vysokou účinnost tohoto přípravku ve 3. linii léčby nemocné s prognosticky nepříznivým HER2 pozitivním karcinomem prsu.

Supplementum 01/2024 Doc. MUDr. Kateřina Kopečková, Ph.D.
Selperkatinib je nový cílený inhibitor tyrozinkinázy receptoru RET indikovaný původně k léčbě nádorů štítné žlázy a plic s alteracemi RET a recentně schválený i k léčbě pokročilých stadií ostatních solidních nádorů s pozitivitou RET fúze. V kazuistice popisujeme případ nemocného s pokročilým papilárním karcinomem štítné žlázy léčeným v první linii lenvatinibem, v druhé linii pro progresi a přítomnost RET fúze selperkatinibem, s následnou progresí v důsledku vzniku sekundární mutace. Další léčba multikinázovým inhibitorem kabozantinibem byla neúčinná.

Supplementum 01/2024 MUDr. Renata Schwanzerová; MUDr. Mária Zvaríková
Prezentovaná kazuistika se zabývá léčbou pacientky s recidivou ovariálního karcinomu a současně zjištěnou tuberkulózou plic. Případ demonstruje možnost užití inhibitoru PARP (po[y(ADP-ribóza) poiymerázy) v kombinaci s antituberkulózní léčbou a upozorňuje na důležitost zhodnocení farmakologických interakcí.

Supplementum 01/2024 MUDr. Miloš Holánek, Ph.D.
Hormonálně dependentní HER2 negativní karcinom prsu je nejčastějším podtypem tohoto onemocnění. Kombinace hormonální léčby s inhibitory cyklin-dependentních kináz 4 a 6 (CDK 4/6) je v případě metastazujícího onemocnění jednoznačně preferovaným postupem v iniciálních fázích terapie, a to jak u premenopauzálních, tak postmenopauzálních pacientek. Díky této terapii došlo k výraznému zlepšení prognózy pacientek, a to jak ve smyslu prodloužení doby bez známek progrese onemocnění, tak celkového přežívání. Charakteristiky a chování onemocnění u premenopauzálních pacientek se liší od profilu onemocnění u pacientek postmenopauzálních; častěji se jedná o agresivnější onemocnění (vyšší proliferace, nižní exprese hormonálních receptorů, vyšší nádorový grade) s postižením viscerálních orgánů a s výraznějšími symptomy onemocnění. I v těchto případech je preferována kombinace hormonální léčby s inhibitory CDK 4/6 před chemoterapií. Předkládáme kazuistiku mladé premenopauzální pacientky s metastazujícím karcinomem prsu s postižením plic, hrudní dutiny a skeletu, s iniciálně výrazně symptomatickým a agresivním onemocněním, u které bylo dosaženo pomocí kombinace inhibitoru aromatázy a ribociklibu rychlé a dlouhodobé stabilizace onemocnění s výrazným zlepšením kvality života.

Supplementum 01/2024 MUDr. Kateřina Bohuňovská
Kazuistika popisuje případ mladého pacienta s lokálně pokročilým inoperabiLním karcinomem rekta, kterého jsme po selhání několika režimů systémové léčby i radioterapie po dobu 14 měsíců léčili trifluridin/tipiraciLem (Lonsurf) s výborným výsledkem. Pacient je nyní bez známek generalizace základního onemocnění, progrese je pouze lokální. Nyní je zažádáno u zdravotní pojišťovny o schválení regorafenibu.

Supplementum 01/2024 MUDr. Andrea Müllerovà
Osimertinib, inhibitor mutované tyrozinkinázy receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) 3. generace, je dobře etablovaný účinný lék s příznivým profilem toxicity. Mutace genu pro EGFR se u neskvamózního nemalobuněčného karcinomu plic ve středoevropských podmínkách vyskytují zhruba v 10 % případů. Medián celkového přežití při terapii osimertinibem dosahuje 38,6 měsíce.¹ Celkové přežití nemocného ale může být limitováno i interními komorbiditami. Prezentujeme případ pacienta vyššího věku, u kterého osimertinib a péče o komorbidity vedlo k výraznému prodloužení přežití.

Supplementum 01/2024 MUDr. Pavel Horkel
Prezentujeme kazuistiku 70Leté ženy s primárně metastazujícím karcinomem hlavy pankreatu předLéčeným režimem gemcitabin + nab-pakLitaxeL (Gem/Nab-P) v 1. Linii, u které bylo dosaženo již dvouleté stabilizace nálezu s velmi dobrou kvalitou života při podávání pegyLovaného LiposomáLního irinotekanu + 5-fluorouraciLu + Leukovorinu (nal-IRI + 5-FU/LV) ve 2. Linii Léčby. Jde o terapeutickou sekvenci doporučenou všemi stěžejními standardy (ESMO, NCCN, ASCO, ČOS),^1-4 která vychází i z výsLedků studie GENERATE.⁵ Tato studie přímo porovnávaLa Gem/Nab-P s režimem mFOLFIRINOX u nepředLéčených pacientů s metastazujícím duktáLním karcinomem pankreatu a prokázaLa významně deLší ceLkové přežití a vyšší podlí Léčebných odpovědí u pacientů v rameni Gem/Nab-P při nižší incidenci nehematoLogické toxicity. Rakouská práce potvrdiLa účinnost a snášenLivost Gem/Nab-P u pacientů s metastazujícím duktáLním karcinomem pankreatu mLadších i starších 70 Let v reáLné praxi,⁶ což podporuje voLbu tohoto režimu u popisované pacientky. Po seLhání Gem/Nab-P Lze ve 2. Linii využít naL-IRI + 5-FU/LV, což je kombinace, která v porovnání s 5-FU/LV prodLoužiLa ve studii III. fáze NAPOLI-1 medián ceLkového přežití ze 4,2 na 6,1 měsíce.⁷

Supplementum 01/2024 MUDr. Linda Řandová
Předložená kazuistika popisuje případ pacientky s vysoce rizikovým, BRAF V600E mutovaným maligním melanomem, u které i přes adjuvantní cílenou terapii dabrafenibem plus trametinibem došlo po 9 měsících po dokončení léčby k rozvoji plicního relapsu. Následná systémová léčba cílenou terapií enkorafenibem plus binimetinibem navodila po 9 měsících kompletní remisi, avšak za dalších 18 měsíců došlo k rychlé progresi onemocnění s rozvojem mozkových metastáz a úmrtí pacientky.

Supplementum 01/2024 MUDr. Milan Kohoutek; MUDr. Markéta Pospíšková Ph.D.; MUDr. Michaela Zábojníkové
Nemelanomové maligní nádory kůže jsou nejčastějšími malignitami dospělých, v roce 2023 jich v České republice bylo diagnostikováno kolem 24 000. Naprostou většinu z nich tvoří pomalu rostoucí bazaliomy kůže, které se vyskytují hlavně u lidí vyššího věku a jsou většinou řešitelné chirurgicky či radioterapií s velmi dobrým terapeutickým efektem. Menší část těchto onemocnění tvoří spinocelulární karcinomy, mezi nimi pak horší prognózu mají rychle rostoucí a časně metastazující tumory kůže obličeje, ušních boltců a vlasaté části hlavy. Terapeuticky tyto tumory představují mnohdy vážný problém, v důsledku progrese nádoru do hloubky a široko do okolí je nutno volit v chirurgické léčbě rozsáhlé mutilující výkony, po kterých často dochází k lokálním časným relapsům. Z pohledu radiačního onkologa je v kurativní léčbě nutno volit vysoké dávky záření dosahující 70 Gy a radioterapie mívá u těchto tumorů často (zvláště u nádorů velkého rozsahu) pouze paliativní efekt. Chemosenzitivita těchto nádorů je nízká a cytostatická chemoterapie může mít pouze omezený paliativní efekt. Po objevu imunoterapie se i pro pacienty s tímto typem onemocnění objevuje nová naděje s možností dosažení významné léčebné odpovědi. Mezi checkpoint inhibitory vůči PD-1/PD-L-1 patří i cemiplimab – monoklonální protilátka IgG4, která prokázala v klinických studiích významný terapeutický efekt právě u kožních spinocelulárních karcinomů, kde chirurgická a radiační léčba selhala či nemohla být pro rozsah a dynamiku nádorového růstu použita. V následujících kazuistikách prezentujeme léčbu u pacientů s kožními rychle progredujícími spinocelulárními tumory. Dvě kazuistiky s výborným efektem imunoterapie a jednu, kde se potvrzuje, že ani imunoterapie nemá 100% účinek a jak mutilující lokálně progredující kožní nádor může být.

Supplementum 01/2024 MUDr. Olga Černá
Polycytemia vera je klinickou podjednotkou Ph-negativních myeLoproLiferací. PoLycytemie má sice lepší prognózu než primární myeLofibróza, ale zhoršuje významně kvalitu života, zvyšuje infekční a onkologické riziko a pacienty ohrožuje zejména závažnými trombotickými komplikacemi: například hlubokou žiLní trombózou, pLicní emboLií, trombózami v abdomináLní oblasti, trombózou portáLní žíly, LienáLních či hepatáLních žiL (Buddův-Chiariho syndrom) a trombózou žiLních splavů v centrálním nervovém systému. Tyto trombotické příhody mohou být fatální. U rizikových pacientů je tedy nutné včas zahájit cytoredukční terapii s cílem minimalizovat symptomy onemocnění, zabránit progresi onemocnění, snížit riziko trombotických komplikací a transformaci do primární myeLofibrózy či akutní hemobLastózy. Léčba interferony dokáže podLe výsLedků dosavadních studií ovLivnit podstatu onemocnění snížením aLeLické náLože mutace JAK2 V617F. Tato kazuistika demonstruje úspěšnou a veLmi dobře toLerovanou Léčbu ropeginterferonem aLfa-2b s dosažením hematoLogické remise bez nutnosti hemodiLuce, bez trombotických kompLikací, a umožňující i po určité době snížení dávek ropeginterferonu a Lfa -2 b vLivem snížení aktivity onemocnění.

Supplementum 01/2024 Doc. MUDr. Anna Jonášová, Ph.D.
Myelodysplastický syndrom je klonální onemocnění hemopoezy. U nemocných s nízkým rizikem progrese choroby či přechodu do akutní myeloidní leukemie je dominantním problémem cytopenie, a to především anemie. Ta se vyskytuje až u 90 % nemocných. Hlubší anemie zvláště u nemocných závislých na transfuzích významně snižuje kvalitu života, zvyšuje morbiditu i mortalitu. Dosud jsme byli odkázáni u většiny nemocných (s výjimkou nemocných s 5q-syndromem, kteří jsou výbornými respondenty na terapii lenalidomidem) na transfuze či podání erytropoetinů. Erytropoetiny ale nejsou příliš účinné právě u nemocných s již vyvinutou závislostí na transfuzích. Proto je velkým přínosem v léčbě těchto nemocných nový přípravek luspatercept, inhibitor dráhy transformujícího růstového faktoru β (transforming growth factor β, TGF – β), který vede až u 50 % nemocných k eliminaci transfuzní potřeby, výraznému zlepšení kvality života, a jak bylo recentně prokázáno, i k prodloužení přežívání. Prezentujeme zde kazuistiku nemocné, kde byl tento přípravek úspěšně použit v kombinaci s erytropoetinem a v dlouhodobé léčbě vysokou dávkou.

Supplementum 01/2024 MUDr. Anežka Kvetková; MUDr. Natália Podstavková
Fedratinib představuje účinnou a dobře tolerovanou možnost léčby pro pacienty s myeloproliferativním onemocněním ve stadiu fibrózy, a to jak v první, tak ve druhé linii terapie. Fedratinib stejně jako ruxolitinib patří do skupiny JAK inhibitorů. Odlišnost těchto léčiv tkví zejména v účinnosti u trombocytopenických pacientů a také v profilu možných nežádoucích účinků. Naše dvě kazuistiky demonstrují využití fedratinibu v terapii symptomatické primární myelofibrózy i postpolycytemické myelofibrózy a ukazují výbornou toleranci i účinnost této terapie.