06/2024

06/2024 Doc. MUDr. Daniela Žáčková, Ph.D.

06/2024 Prof. MUDr. Pavel Žák, Ph.D., MUDr. Tomáš Jelínek, Ph.D.

06/2024 MUDr. Petra Čičátková; MUDr. Tomáš Horňák; doc. MUDr. Daniela Žáčková, Ph.D.
Léčba chronické myeloidní leukemie se opírá o tyrosinkinázové inhibitory. V současnosti je v našich podmínkách k dispozici pět přípravků působících cestou ATP vazebné domény (imatinib, nilotinib, dasatinib, bosutinib a ponatinib), díky nimž se podařilo 10leté přežití pacientů s chronickou myeloidní leukemií zvýšit na téměř 84 %. K nim přibyl nejnovější přírůstek působící cestou vazby do myristoylové kapsy – asciminib. Na výsledky klinických studií ukazující dobrou účinnost i příznivý profil nežádoucích účinků asciminibu navázaly zkušenosti z reálné klinické praxe, které závěry klinických studií potvrdily. V předkládané práci jsou jednak přiblíženy výsledky klinických studií i znalosti z reálné klinické praxe, a následně prezentovány tři případy mladých pacientů, kteří byli léčeni asciminibem ve třetí linii jak pro selhání, tak pro nesnášenlivost předchozí terapie.

06/2024 MUDr. Tomáš Arpáš; MUDr. Anna Panovská
Chronická lymfocytární leukemie (chronic lymphocytic leukemia, CLL) patří mezi indolentní lymfoproliferativní onemocnění vycházející z B lymfocytů. V západních zemích je CLL nejčastější leukemií v dospělé populaci. Zavedení inhibitorů Brutonovy kinázy (Bruton tyrosine kinase inhibitors, BTKi) znamenalo průlom v léčbě CLL a významně prodloužilo přežití pacientů s touto diagnózou. Ve srovnání a chemoimunoterapií prokazují lepší účinnost i toleranci léčby, zejména u rizikových pacientů s mutací genu TP53 a/nebo delecí 17p. Léčba BTKi dala naději na dlouhodobou kontrolu nemoci pacientům s časným relapsem CLL po chemoimunoterapii a pacientům s chemorefrakterní CLL. Jejich perorální podávání je pro ambulantní léčbu pacientů velkou výhodou. Na druhou stranu, je třeba myslet na specifické nežádoucí účinky této lékové skupiny. Zejména poruchy agregace trombocytů a kardiovaskulární nežádoucí účinky bývají limitací v léčbě a v závažných případech mohou být i život ohrožující. V tomto článku se věnujeme správné indikaci léčby BTKi u CLL, shrnujeme výsledky z klinických studií a doporučení pro management jejich případné toxicity.

06/2024 MUDr. Tomáš Kříž
 
Nemoc štěpu proti hostiteli (graft versus host disease, GvHD) stále představuje zásadní, život ohrožující komplikaci po alogenní transplantaci krvetvorných buněk (allogeneic stem cell transplantation, aloSCT). Reakce štěpu proti hostiteli obecně se rozvine až u 50 % pacientů po aloSCT, klinicky významná stadia (stadium III-IV akutní GvHD či extenzivní chronická GvHD) se vyskytují až u 20 % pacientů po aloSCT od HLA shodného dárce, incidence GvHD pak vzrůstá s každou další HLA neshodou. Uváděná mortalita GvHD se pohybuje kolem 10 % případů. Standardem léčby GvHD je systémová kortikoterapie, která je úspěšná u přibližně 60 % pacientů s lehkými formami GvHD a pouze u přibližně 30 % pacientů s těžkou GvHD obecně. Kortikoterapie v kombinaci s dalšími imunosupresivními léky po aloSCT prohlubuje imunodeficit fragilních transplantovaných pacientů, a kromě nesporných benefitů má četné závažné dlouhodobé nežádoucí účinky. V rámci snahy o zlepšení péče o pacienty s GvHD se tak do praxe dostávají nové molekuly, působící proti GvHD jinými, více zacílenými mechanismy. Zásadním reprezentantem těchto molekul je ruxolitinib, inhibitor Janusových kináz 1 a 2 (JAK1/2). Ruxolitinib je nyní standardem léčby u pacientů se steroid-refrakterní akutní i chronickou GvHD.

06/2024 MUDr. Natália Podstavková
Účinnost interferonu alfa v terapii Ph negativních myeloproliferativních onemocnění je známá již několik desetiletí, nicméně až nové pegylované formy s lepšími farmakokinetickými vlastnostmi vedly k jeho rozšíření do běžné klinické praxe. Interferon alfa prokazatelně vede u vysokého procenta nemocných s pravou polycytemií k dosažení nejenom hematologické, ale i molekulární odpovědi a tím snižuje riziko přechodu do myelofibrózy. Jednotlivé přípravky pegylovaných interferonů se od sebe liší způsobem pegylace, což má za následek rozdíly nejenom v četnosti frekvence aplikace, ale také v toleranci léčby.

06/2024 MUDr. Tomáš Kříž
Imunoterapie znamená průlom v léčebných paradigmatech některých hematologických malignit. Umožňuje posun od vysoce dávkovaných nespecifických chemoterapeutických protokolů k terapiím specifičtěji cíleným proti jednotlivým maligním komponentám. Kromě toho v mnoha případech stimuluje/moduluje vlastní imunitní systém proti nádorovému procesu, a je tedy všeobecně méně imunosupresivní než chemoterapeutické protokoly. Imunoterapie představuje velmi široký pojem, hrubě ji můžeme dělit na protilátkovou a buněčnou. Tento text má za cíl uvést nejzásadnější a nejperspektivnější postupy buněčné imunoterapie, a to nejen ve smyslu široce skloňovaných CAR-T lymfocytů.

06/2024 MUDr. Jozef Michalka; MUDr. Renata Koukalová, Ph.D.
Pembrolizumab v monoterapii je jednou z moderních a účinných možností léčby nemocných s relabujícím/refrakterním klasickým Hodgkinovým lymfomem. I když většina pacientů během této léčby dosáhne remise onemocnění, dříve nebo později lze očekávat další relaps. Podání pembrolizumabu konsolidačně v návaznosti na autologní transplantaci hemopoetických kmenových buněk je účinným postupem, který zvyšuje pravděpodobnost udržení dlouhodobé remise navozené záchrannou a vysokodávkovanou chemoterapií. Na popisu případu primárně refrakterního Hodgkinova lymfomu si ukážeme, jak lze oba způsoby využití pembrolizumabu elegantně zkombinovat s kurabilním záměrem.

06/2024 MUDr. Barbora Obadalová; MUDr. Jozef Michalka
Většina nemocných s klasickým Hodgkinovým lymfomem je trvale vyléčena po první linii onkologické léčby. V případě relapsu či refrakterity je u mladších a chemosenzitivních případů stále indikována záchranná a vysokodávkovaná chemoterapie s autologní transplantací hemopoetických kmenových buněk. V případě selhání či nemožnosti provedení autologní transplantace je v další linii většinou podávána imunoterapie s využitím léčiv ze skupiny tzv. checkpoint inhibitorů. Po selhání imunoterapie je další terapeutická strategie obtížnou výzvou. Tato kazuistika popisuje průběh léčby primárně refrakterního Hodgkinova lymfomu, kdy po selhání konvenční léčby chemoterapií, radioterapií, ale i samotnou imunoterapií bylo nakonec dosaženo kompletní remise až pomocí kombinovaného protokolu imunoterapie pembrolizumab a chemoterapie GVD, obsahující gemcitabin, vinorelbin a liposomální doxorubicin. U pacientky byla následně úspěšně podána vysokodávkovaná chemoterapie s provedením autologní transplantace hematopoetických kmenových buněk a konsolidace brentuximab vedotinem s kurabilním záměrem.

06/2024 MUDr. Prokop Vodička; MUDr. Michal Masár; prof. MUDr. Marek Trněný, CSc.
Difuzní velkobuněčný B lymfom (diffuse large B-ceU lymphoma, DLBCL) patří mezi dobře léčitelné malignity s šancí na dosažení dlouhodobé remise u 60-70 % pacientů při terapii režimem R-CHOP. Konjugáty monoklonální protilátky a léčiva (antibody-drug conjugates, ADC) polatuzumab vedotin, lonkastuximab tesirin, brentuximab vedotin a zilovertamab vedotin představují moderní terapeutický přístup pro nemocné s lymfomy. Tyto molekuly kombinují specificitu monoklonálních protilátek s cytotoxickým účinkem chemoterapeutik, což umožňuje přesnější doručení cytostatik přímo do lymfomových buněk. Polatuzumab vedotin, první schválený ADC pro léčbu DLBCL, se používá jak v kombinaci s bendamustinem a rituximabem (Pola-BR) pro relabující/refrakterní (R/R) DLBCL u pacientů nevhodných pro intenzivní terapii, tak v první linii s režimem R-CHP (Pola-R-CHP) pro nemocné se středně vysokým nebo vysokým rizikem podle mezinárodního prognostického indexu. Lonkastuximab tesirin je schválen pro pacienty s R/R DLBCL po dvou nebo více liniích předchozí léčby, přičemž léčba je podávána do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity. Brentuximab vedotin a zilovertamab vedotin jsou aktuálně ve fázi klinického výzkumu. Léčba DLBCL se díky novým terapeutickým možnostem neustále vyvíjí. Konjugáty monoklonální protilátky a léčiva představují významný pokrok v terapii tohoto onemocnění, nicméně jejich dlouhodobá účinnost a bezpečnost musí být nadále testována jak v monoterapii, tak v kombinaci s jinými léčebnými modalitami, a podpořena analýzami pacientů z reálného světa. S rozvojem dalších terapeutických modalit, jako je imunoterapie, vyvstává otázka optimálního načasování jednotlivých léčebných postupů, účinnosti sekvenčního podávání různých ADC a opakování terapie zaměřené na antigen CD19 (CAR-T lymfocyty, lonkastuximab tesirin, tafasitamab).

06/2024 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Imunoterapie zásadně vstoupila do léčebných algoritmů nejen plicního karcinomu. S prodlužujícím se přežíváním léčených pacientů a současně se stále více možnými liniemi léčby roste tlak na chemoterapeutické stacionáře, kde je vlastní léčba aplikována. Jednou z možností, jak situaci řešit, je subkutánní forma intravenózní centrové léčby. Subkutánní forma nejen zrychlí vlastní aplikaci, ale současně zvyšuje komfort pro léčené pacienty. Atezolizumab je v tuto chvíli hrazen v subkutánní formě ve všech indikacích jako ekvivalent intravenózní dávky 1 200 mg. Klinické studie potvrdily nejen non-inferioritu subkutánní formy atezolizumabu v porovnání s intravenózní formou, ale také jednoznačnou preferenci subkutánní formy pacienty a zdravotnickým personálem. Atezolizumab se tak přidal ke skupině molekul, které je možno aplikovat v subkutánní formě.

06/2024 Prof. MUDr. Monika Arenbergerová, Ph.D.; MUDr. Marek Pásek; prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, FCMA
Uveální melanom je vzácnou malignitou, nicméně nejčastější nitrooční malignitou u dospělých. Má velmi vysoké riziko metastazování, především do jater, dále do plic, skeletu a kůže a podkoží, s rizikem rozvoje metastazujícího onemocnění u 25 % pacientů do 5 let a u 50 % pacientů do 15 let od diagnózy onemocnění. Biologické charakteristiky a mutační nálož uveálního melanomu jsou odlišné od standardního kožního melanomu s důsledkem omezeného využití imunoterapie checkpoint inhibitory u metastazujícího onemocnění. Jako zásadní molekula v léčbě pro vybrané pacienty s metastazujícím onemocněním se jeví tebentafusp.

06/2024 MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.
Terapie maligního melanomu zaznamenala v poslední dekádě výrazné změny. Důvodem bylo pochopení molekulárních pochodů v patogenezi maligního melanomu a identifikace klíčových struktur kontrolujících průběh imunitní reakce. Standardem léčby pokročilého maligního melanomu u nemocných nesoucích mutaci genu BRAF je v současné době cílená léčba. Kazuistika popisuje účinnost enkorafenibu s binimetinibem po selhání adjuvantní imunoterapie.

06/2024 MUDr. Radoslava Černeková
I navzdory pokroku v onkologické léčbě za poslední roky zůstává malobuněčný karcinom plic nadále diagnózou velmi závažnou se špatnou prognózou. Imunoterapie změnila výsledky léčby onkologických onemocnění včetně malobuněčného karcinomu plic. Kazuistika popisuje případ pacienta, ročník 1967, v době diagnózy 54letého, s generalizovaným malobuněčným karcinomem, léčeného od listopadu 2022 doposud.

06/2024 PharmDr. MVDr. Vilma Vránová, Ph.D.
Bolest se často vyskytuje jako doprovodný příznak mnoha chorob, zejména ve vyšším věku. Výskyt lékových interakcí stoupá s počtem současně podávaných léků, a to prakticky exponenciálně. Zjednodušení léčebného režimu hodně napomáhají stále se rozvíjející farmaceutické technologie, např. transdermální lékové systémy. Moderní lékové formy také umožňují snížit dávku podávaného léčiva, a tak se snižuje incidence nežádoucích účinků.