05/2021

05/2021 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.

05/2021
V roce 1993 dokončil Andrej Sukop studia na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Atestoval v oboru chirurgie a plastická chirurgie, protože to je část medicíny, která ho dlouhodobě zajímala a její možnosti ho přitahovaly. A přitahují ho dosud. V současné době už jako profesora plastické chirurgie na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

05/2021 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Plicní karcinomy tvoří jedny z nejčastěji se vyskytujících nádorových onemocnění. Je možné je obecně rozdělit na nemalobuněčné karcinomy a malobuněčné karcinomy. Léčebná strategie těchto karcinomů v posledních letech bohužel nezaznamenala až do příchodu imunoterapie a tyrozinkinázových inhibitorů větší posun. Imunoterapie ve smyslu checkpoint inhibitorů se rychle etablovala jako základní léčba řady malignit a nyní se dostala do léčebných standardů první linie nemalobuněčného i malobuněčného plicního karcinomu včetně udržovací léčby po primárně kurativní chemoradioterapii nemalobuněčného karcinomu. Durvalumab je monoklonální protilátka proti ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1), která blokuje interakci ligandu PD-L1 a receptoru programované buněčné smrti 1 (programmed cell death 1 receptor, PD-1) / CD80, díky níž dochází ke zvýšení odpovědi imunitního systému vůči nádorovému onemocnění. Toto ovlivnění imunitního systému však s sebou nese i specifické nežádoucí účinky, které se odlišují od nežádoucích účinků chemoterapie či tyrosinkinázových inhibitorů.

05/2021 MUDr. Ondřej Bílek
Přibližně čtvrtina pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic je diagnostikována ve stadiu časného nebo lokálně pokročilého onemocnění, které je chirurgicky resekabilní. Po operaci a adjuvantní chemoterapii zůstává vysoké riziko recidivy onemocnění. Studie ADAURA prokázala významný přínos adjuvantní léčby osimertinibem u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic s prokázanou aberací EGFR delece exonu 19 nebo L858R v exonu 21.

05/2021 MUDr. Jaromír Roubec, Ph.D.; MUDr. Jaroslav Krátký
Autoři v souvislosti s vlastním kazuistickým sdělením diskutují problematiku vzácných mutací v genu pro anaplastickou lymfomovou kinázu (anaplastic lymphoma kinase, ALK), známé mechanismy zvýšené tumorigeneze takto mutovaných nádorů nemalobuněčného karcinomu plic a možnosti jejich léčebného ovlivnění tyrosinkinázovými inhibitory. Jsou uvedeny literární zdroje a dokumentované případy vzácné mutace STRN-ALK fúze.

05/2021 MUDr. Leona Koubková
Imunoonkoterapie je již nedílnou součástí léčby karcinomu plic. Především v první linii léčby nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) ať již v monoterapii nádorů s vysokou expresí ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1), či v kombinaci s jinými léčebnými modalitami vede k prodloužení celkového přežití a přežití bez progrese. Atezolizumab, monoklonální protilátka proti PD-L1, byl schválen Evropskou lékovou agenturou na základě výsledků řady studií k léčbě první a vyšší linie NSCLC a jako první checkpoint inhibitor pro léčbu první linie extenzivního malobuněčného karcinomu plic.

05/2021 MUDr. Daniel Krejčí; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Karcinom plic je agresivní onkologické onemocnění s velmi špatnou prognózou. V posledních dvou dekádách však došlo k výraznému pokroku v jeho léčbě, a to zejména s přispěním cílené léčby a imunoterapie. Využití inhibitorů kontrolních bodů vedlo k prodloužení celkového přežití a zlepšení kvality života pacientů. V následujícím textu uvádíme aktuální možnosti využití imunoonkologické léčby v terapii plicního karcinomu a vzácnějších malignit hrudníku.

05/2021 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.
Metastazující či lokálně pokročilý nemalobuněčný karcinom plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) má obecně velmi špatnou prognózu. Pětileté přežití ve stadiu IV se pohybuje v řádu jednotek procent (méně než 5 %). Nádory plic s přítomnými řídicími mutacemi jsou „jiné" nádory, s odlišným chováním a prognózou. Léčba by měla být zahajována vždy se znalostí mutačního statusu a exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1). Exprese PD-L1 by měla být v době diagnózy patologem stanovena reflexně u všech NSCLC a mutace EGFR, ALK, ROS reflexně u neskvamózních NSCLC. Článek předkládá kazuistiku nemocného, kde opomenutí tohoto vyšetření může vést k chybné volbě léčebného schématu, minimálně však k prodlení zahájení léčby. Článek dále rozebírá možnosti biologicky cílené léčby u jednotlivých typů řídicích mutací u karcinomu plic - EFGR, ALK, ROS, BRAF, KRAS atd.

05/2021 MUDr. Tereza Kohlová; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D.; Ing. Anna Negri; Ing. Šárka Šípová
Radioterapie je klíčovou léčebnou modalitou v léčbě karcinomu plic napříč všemi stadii. V průběhu nemoci je radioterapie klinicky přínosná až u 77 % pacientů.¹ Celosvětově je ovšem „prozářenosť daleko nižší, v České republice absolvuje radioterapii zhruba 25 % pacientů s bronchogenním karcinomem.² Pokročilé techniky radioterapie, jako jsou IMRT (intensity modulated radiotherapy) a IGRT se zohledněním dýchacích pohybů (image guided radiotherapy), umožňují redukovat dávku na srdce a zdravou plíci, snižují riziko postradiační pneumonitidy a prodlužují přežití.

05/2021 MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.
Imunoterapie se stala za poslední desetiletí pevnou součástí onkologické terapie. Léčba uroonkologických malignit není výjimkou. Postupně se v léčbě nádorů ledvin a močového měchýře etablovaly přípravky jako nivolumab, pembrolizumab či ipilimumab. Avelumab se stává další monoklonální protilátkou, která prokazuje svou účinnost u těchto nádorových onemocnění. A ačkoli by se mohlo říci, že se jedná pouze o jednu z dalších molekul, přináší avelumab nejen možnost širšího výběru účinné terapie, ale v případě uroteliálního karcinomu i nový způsob využití.

05/2021 MUDr. Stanislav Hloušek
I přes veškerý pokrok posledních let je stále hlavní léčebnou modalitou u většiny pacientek a pacientů s karcinomem prsu hormonální terapie. Nicméně i na tuto léčbu může vzniknout postupem času rezistence a dojít k progresi onemocnění, pak je třeba najít terapii pro druhou a vyšší linie léčby. Vhodným kandidátem pro tuto situaci se zdá být alpelisib - α-specifický inhibitor fosfatidylinositol-3-kinázy (phosphatidylinositol-3-kinase, PI3K), který v kombinaci s fulvestrantem prokazuje svoji účinnost u pacientů s pokročilým hormonálně dependentním karcinomem prsu s negativitou receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) kde byla zjištěna mutace onkogenu pro izoformu PI3K alfa (PI3K catalytic subunit alpha, PIK3CA), po progresi onemocnění na hormonální léčbě, a to i v případě, že byly využity inhibitory cyklin-dependentní kinázy 4/6 (cyclin dependent kinase 4/6, CDK4/6). Tato účinnost byla dokumentována v rámci studie SOLAR-1 u pacientů po selhání hormonální léčby v porovnání s placebem a v rámci studie BYLieve, kam byli zařazováni pacienti po předchozí progresi na CDK4/6 inhibitorech.

05/2021 MUDr. Tomáš Blažek; doc. MUDr. Renata Soumarová, Ph.D., MBA
Léčba uroteliálního karcinomu močového měchýře zaznamenává v průběhu poslední dekády znatelné změny a pokroky. Velkou měrou se na tom podílejí nové poznatky v oblasti imunoonkologie. Konvenční léčebné modality, tzn. chirurgická léčba, radioterapie a systémová chemoterapie jsou nově rozšířeny o možnosti imunoterapie. Historicky lze k prvním imunoterapeutickým léčebným postupům zařadit použití atenuované vakcíny Bacillus Calmette-Guérin (BCG). Vakcína byla indikována pro terapii povrchových, neinvazivních uroteliálních karcinomů močového měchýře. Studium imunitních mechanismů a interakcí v nádorovém mikroprostředí podpořené zkušenostmi s účinností BCG vakcíny přispělo k rozvoji imunoterapie. V moderní éře imunoterapie se uplatňují nové aktivní molekuly, tzv. checkpoint inhibitory. Využití těchto aktivních molekul cílených na povrchové receptory lokalizované na buňkách nádoru a imunitního systému pacienta přináší nové perspektivy v systémové léčbě metastazujícího a lokálně pokročilého uroteliálního karcinomu močového měchýře. Specifika imunoterapie především z pohledu účinnosti, tolerance a profilu nežádoucích účinků, které se z velké míry promítají do kvality života pacientů, činí imunoterapii vedle konvenční systémové chemoterapie novou, alternativní modalitou. Cílem tohoto článku je poskytnutí přehledu o současných možnostech systémové terapie karcinomu močového měchýře s využitím imunoterapie, resp. checkpoint inhibitorů.

05/2021 MUDr. Beatrix Bencsiková, Ph.D.
Hepatocelulární karcinom (hepatocellular carcinoma, HCC) je heterogenní onemocnění s rostoucí incidencí. I přes pokroky v systémové léčbě zůstává prognóza pacientů i nadále špatná. Výsledek léčby je ovlivněn rozsahem onemocnění, komorbiditami pacienta, výkonnostním stavem, funkčním stavem jaterního parenchymu. Inhibitory tyrosinkinázy (sorafenib, lenvatinib, cabozantinib, regorafenib), monoklonální protilátka proti receptoru vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (ramucirumab) zlepšují celkové přežití pacientů. Po více než deseti letech inhibitor ligandu programované buněčné smrti 1 atezolizumab v kombinaci s bevacizumabem statisticky významně prodloužil přežití pacientů s neresekabilním HCC. Cílem článku je přiblížit možnosti systémové léčby HCC v první a druhé linii léčby.

05/2021 MUDr. Klaudia Regináčová; doc. MUDr. Martina Kubecová, Ph.D.
V naší kazuistice prezentujeme pacientku s BRCA pozitivním karcinomem ovaria, která byla diagnostikována ve IV. stadiu onemocnění a podstoupila léčebné modality, které byly přístupné. Kazuistikou jsme chtěli zdůraznit význam multidisciplinárního týmu, nutnost genetického vyšetření při rozhodování o léčbě, a také vliv antiangiogenní a cílené léčby na přežití pacientky pří dobré kvalitě života.

05/2021 MUDr. Kateřina Licková; MUDr. Aleš Čoček, Ph.D.
Systémová progresivní skleróza je autoimunitní onemocnění nejasné etiologie charakterizované vaskulopatií a fibrózou. Výskyt maligních nádorů u pacientů s tímto závažným onemocněním je vyšší než u běžné populace. Příčina této predispozice není dosud jasně definována. V naší práci uvádíme případ pacientky se systémovou progresivní sklerózou, u níž byl diagnostikován orofaryngeální karcinom. Cílem práce je upozornit na komplikace v diagnostické rozvaze a terapii u souběžně probíhajícího systémového autoimunitního a nádorového onemocnění.

05/2021 MUDr. Andrea Jurečková
Prezentovány jsou dvě kazuistiky pacientů s metastazujícím medulárním karcinomem štítné žlázy, kteří podstoupili léčbu tyrosinkinázovými inhibitory. Srovnávána je účinnost léčby, na jedné straně dlouhodobá léčebná odpověď u pacienta se včasným záchytem metastatického rozsevu a na druhé straně rychlá progrese u nemocného s pozdní diagnózou a velkým rozsahem onemocnění.

05/2021 MUDr. Eva Kindlová
Karcinom prostaty patří k nejčastějším nádorovým onemocněním u mužů. Asi 20 % pacientů přichází v generalizovaném stadiu. Metastázy se ale mohou s odstupem času objevit také po kurativní léčbě. Nejčastěji se jedná o metastázy do skeletu a lymfatických uzlin, méně často do plic, jater a jiných orgánů. Léčba závisí na tom, zda se jedná o metastazující hormonálně senzitivní karcinom prostaty (metastatic hormone-naive prostate cancer, mHSPC), nebo metastazující kastračně rezistentní karcinom prostaty (metastatic castration-resistant prostate cancer, mCRPC). Mezi léčebné možnosti metastáz plic u karcinomu prostaty patří lokální i systémová léčba. Lokální léčbou je chirurgie a radioterapie; do systémové léčby patří hormonální terapie, chemoterapie, podávání radionuklidů i podávání přípravků cílených na androgenní receptory (androgen receptor-targeted agent, ARTA). Pro nejlepší léčebné výsledky je třeba zvolit správnou sekvenci vhodných léčebných modalit a využít více linií léčby. To může významně prodloužit celkové přežití pacienta a zlepšit kvalitu jeho života.