Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Kohoutek Milan . Zobrazit všechny články
Cemiplimab v léčbě spinocelulárního karcinomu kůže hlavy – kazuistiky
Supplementum 01/2024 MUDr. Milan Kohoutek; MUDr. Markéta Pospíšková Ph.D.; MUDr. Michaela Zábojníkové
Nemelanomové maligní nádory kůže jsou nejčastějšími malignitami dospělých, v roce 2023 jich v České republice bylo diagnostikováno kolem 24 000. Naprostou většinu z nich tvoří pomalu rostoucí bazaliomy kůže, které se vyskytují hlavně u lidí vyššího věku a jsou většinou řešitelné chirurgicky či radioterapií s velmi dobrým terapeutickým efektem. Menší část těchto onemocnění tvoří spinocelulární karcinomy, mezi nimi pak horší prognózu mají rychle rostoucí a časně metastazující tumory kůže obličeje, ušních boltců a vlasaté části hlavy. Terapeuticky tyto tumory představují mnohdy vážný problém, v důsledku progrese nádoru do hloubky a široko do okolí je nutno volit v chirurgické léčbě rozsáhlé mutilující výkony, po kterých často dochází k lokálním časným relapsům. Z pohledu radiačního onkologa je v kurativní léčbě nutno volit vysoké dávky záření dosahující 70 Gy a radioterapie mívá u těchto tumorů často (zvláště u nádorů velkého rozsahu) pouze paliativní efekt. Chemosenzitivita těchto nádorů je nízká a cytostatická chemoterapie může mít pouze omezený paliativní efekt. Po objevu imunoterapie se i pro pacienty s tímto typem onemocnění objevuje nová naděje s možností dosažení významné léčebné odpovědi. Mezi checkpoint inhibitory vůči PD-1/PD-L-1 patří i cemiplimab – monoklonální protilátka IgG4, která prokázala v klinických studiích významný terapeutický efekt právě u kožních spinocelulárních karcinomů, kde chirurgická a radiační léčba selhala či nemohla být pro rozsah a dynamiku nádorového růstu použita. V následujících kazuistikách prezentujeme léčbu u pacientů s kožními rychle progredujícími spinocelulárními tumory. Dvě kazuistiky s výborným efektem imunoterapie a jednu, kde se potvrzuje, že ani imunoterapie nemá 100% účinek a jak mutilující lokálně progredující kožní nádor může být.
CELÝ ČLÁNEK
Nemelanomové maligní nádory kůže jsou nejčastějšími malignitami dospělých, v roce 2023 jich v České republice bylo diagnostikováno kolem 24 000. Naprostou většinu z nich tvoří pomalu rostoucí bazaliomy kůže, které se vyskytují hlavně u lidí vyššího věku a jsou většinou řešitelné chirurgicky či radioterapií s velmi dobrým terapeutickým efektem. Menší část těchto onemocnění tvoří spinocelulární karcinomy, mezi nimi pak horší prognózu mají rychle rostoucí a časně metastazující tumory kůže obličeje, ušních boltců a vlasaté části hlavy. Terapeuticky tyto tumory představují mnohdy vážný problém, v důsledku progrese nádoru do hloubky a široko do okolí je nutno volit v chirurgické léčbě rozsáhlé mutilující výkony, po kterých často dochází k lokálním časným relapsům. Z pohledu radiačního onkologa je v kurativní léčbě nutno volit vysoké dávky záření dosahující 70 Gy a radioterapie mívá u těchto tumorů často (zvláště u nádorů velkého rozsahu) pouze paliativní efekt. Chemosenzitivita těchto nádorů je nízká a cytostatická chemoterapie může mít pouze omezený paliativní efekt. Po objevu imunoterapie se i pro pacienty s tímto typem onemocnění objevuje nová naděje s možností dosažení významné léčebné odpovědi. Mezi checkpoint inhibitory vůči PD-1/PD-L-1 patří i cemiplimab – monoklonální protilátka IgG4, která prokázala v klinických studiích významný terapeutický efekt právě u kožních spinocelulárních karcinomů, kde chirurgická a radiační léčba selhala či nemohla být pro rozsah a dynamiku nádorového růstu použita. V následujících kazuistikách prezentujeme léčbu u pacientů s kožními rychle progredujícími spinocelulárními tumory. Dvě kazuistiky s výborným efektem imunoterapie a jednu, kde se potvrzuje, že ani imunoterapie nemá 100% účinek a jak mutilující lokálně progredující kožní nádor může být.
Léčba nemocných s metastazujícím uroteliálním karcinomem nevhodných k léčbě cisplatinou
03/2019 MUDr. Kristýna Divišová; MUDr. Jana Katolická, Ph.D.; MUDr. Milan Kohoutek
Chemoterapie založená na cisplatině je standardní léčbou první linie u pokročilých uroteliálních karcinomů. Více než 50 % pacientů však není pro cisplatinu způsobilých. Pacienti s uroteliálním karcinomem jsou vyššího věku a často s poškozením orgánů a komorbiditami. U křehkých pacientů zahrnují doporučené možnosti léčby carboplatinu nebo monoterapii gemcitabinem, případně gemcitabin/carboplatinu nebo imunoterapii.
CELÝ ČLÁNEK
Chemoterapie založená na cisplatině je standardní léčbou první linie u pokročilých uroteliálních karcinomů. Více než 50 % pacientů však není pro cisplatinu způsobilých. Pacienti s uroteliálním karcinomem jsou vyššího věku a často s poškozením orgánů a komorbiditami. U křehkých pacientů zahrnují doporučené možnosti léčby carboplatinu nebo monoterapii gemcitabinem, případně gemcitabin/carboplatinu nebo imunoterapii.
Dlouholetá léčba karcinomu prostaty při správně zvoleném algoritmu léčby se zachováním vysoké kvality života
02/2018 MUDr. Adam Guňka, MUDr. Markéta Pospíšková, MUDr. Milan Kohoutek
Karcinom prostaty je po karcinomu plic nejčastějším zhoubným nádorem u mužské populace na celém světě. S osvětou populace a protikuřáckými kampaněmi lze očekávat postupný pokles nemocných s karcinomem plic a v budoucnu možná dojde ke změně pořadí v incidenci i prevalenci těchto onemocnění. Nejtěsnější závislost karcinomu prostaty můžeme spojovat s věkem. I přes častý výskyt se toto onemocnění neřadí mezi diagnózy se špatnou prognózou v závislosti na incidenci. Lokálně nepokročilé onemocnění je diagnostikováno u 80 % nemocných1 a pětileté přežití je vyčísleno přibližně nad 95 %. K tomu přispívá nejen záchyt v časných stadiích, ale také zařazení nových léků do klinické praxe u pacientů s pokročilým onemocněním. U hormonálně dependentního karcinomu prostaty lze v dnešní době pomocí analog LHRH (hormon uvolňující luteinizační hormon, luteinizing hormone-releasing hormone) oddálit rozvoj hormon rezistentního onemocnění v průměru o tři roky. Následně také zařazení ARTA (androgen receptor targeted agents) do terapeutického algoritmu kastračně rezistentního karcinomu prostaty přineslo velký pokrok v léčbě. Nesmíme opomenout ani systémovou chemoterapii u generalizovaného karcinomu, kdy např. studie TAX 327 v roce 2004 prokázala signifikantně delší přežití pacientů léčených docetaxelem v kombinaci s prednisonem oproti mitoxantronu s prednisonem.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom prostaty je po karcinomu plic nejčastějším zhoubným nádorem u mužské populace na celém světě. S osvětou populace a protikuřáckými kampaněmi lze očekávat postupný pokles nemocných s karcinomem plic a v budoucnu možná dojde ke změně pořadí v incidenci i prevalenci těchto onemocnění. Nejtěsnější závislost karcinomu prostaty můžeme spojovat s věkem. I přes častý výskyt se toto onemocnění neřadí mezi diagnózy se špatnou prognózou v závislosti na incidenci. Lokálně nepokročilé onemocnění je diagnostikováno u 80 % nemocných1 a pětileté přežití je vyčísleno přibližně nad 95 %. K tomu přispívá nejen záchyt v časných stadiích, ale také zařazení nových léků do klinické praxe u pacientů s pokročilým onemocněním. U hormonálně dependentního karcinomu prostaty lze v dnešní době pomocí analog LHRH (hormon uvolňující luteinizační hormon, luteinizing hormone-releasing hormone) oddálit rozvoj hormon rezistentního onemocnění v průměru o tři roky. Následně také zařazení ARTA (androgen receptor targeted agents) do terapeutického algoritmu kastračně rezistentního karcinomu prostaty přineslo velký pokrok v léčbě. Nesmíme opomenout ani systémovou chemoterapii u generalizovaného karcinomu, kdy např. studie TAX 327 v roce 2004 prokázala signifikantně delší přežití pacientů léčených docetaxelem v kombinaci s prednisonem oproti mitoxantronu s prednisonem.