Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Guňka Adam . Zobrazit všechny články
Dlouholeté přežití u pacientky s karcinomem ovaria se vstupní klasifikací FIGO IV
01/2019 MUDr. Adam Guňka
Karcinom ovaria patří k nejagresivnějším onkologickým onemocněním a mezi gynekologickými malignitami má nejvyšší mortalitu. Je pátou nejčastější příčinou úmrtí na zhoubný novotvar u žen na celém světě. Histologicky je zde zastoupena široká paleta jednotek a nejčastějším typem je serózní karcinom ovaria řadící se do skupiny epitelových nádorů.1 V roce 2016 bylo na území České republiky nově diagnostikováno 998 pacientek a ve stejném roce karcinomu ovaria podlehlo 628 žen.2 Čísla nám ukazují, že se nejedná o příliš častý novotvar, ale jeho mortalita patří k jedněm z nejvyšších. V téměř 75 % se v době stanovení diagnózy jedná již o lokálně pokročilé či metastazující onemocnění. Důvodem je jednak rychlý růst nádoru a jednak pozdní nástup příznaků. Navíc v dnešní době stále chybí účinné metody časného screeningu a diagnostiky. Pětileté přežití i přes agresivní léčbu je u stadia III 20-35 %, u stadia IV 10 %.3 Standardem terapie karcinomu ovaria s kurativním záměrem je kombinace chirurgické léčby a chemoterapie. Chirurgický výkon by měl dosáhnout maximálního debulkingu nádorových hmot a měl by být následován systémovou léčbou. Karcinom ovaria je obecně nádor vysoce chemosenzitivní a v léčbě je primárně využíváno přípravků platinových derivátů. Při relapsu onemocnění se přednostně používá systémová léčba a chirurgická léčba je využívána velmi okrajově. Podle doby od ukončení primární či předchozí léčby můžeme rozlišit platina rezistentní onemocnění (recidiva do šesti měsíců od ukončení léčby platinovým derivátem) a platina senzitivní onemocnění (recidiva za delší dobu, než je šest měsíců od ukončení léčby platinovým derivátem). Na základě tohoto rozdělení volíme další přípravky pro systémovou terapii onemocnění. Z chemoterapeutik se nejčastěji jedná o carboplatinu či cisplatinu, dále paclitaxel, docetaxel, gemcitabin či pegylovaný liposomální doxorubicin. Z léků s jiným než cytotoxickým mechanismem využívaných při paliativní systémové léčbě můžeme zmínit například bevacizumab nebo olaparib.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom ovaria patří k nejagresivnějším onkologickým onemocněním a mezi gynekologickými malignitami má nejvyšší mortalitu. Je pátou nejčastější příčinou úmrtí na zhoubný novotvar u žen na celém světě. Histologicky je zde zastoupena široká paleta jednotek a nejčastějším typem je serózní karcinom ovaria řadící se do skupiny epitelových nádorů.1 V roce 2016 bylo na území České republiky nově diagnostikováno 998 pacientek a ve stejném roce karcinomu ovaria podlehlo 628 žen.2 Čísla nám ukazují, že se nejedná o příliš častý novotvar, ale jeho mortalita patří k jedněm z nejvyšších. V téměř 75 % se v době stanovení diagnózy jedná již o lokálně pokročilé či metastazující onemocnění. Důvodem je jednak rychlý růst nádoru a jednak pozdní nástup příznaků. Navíc v dnešní době stále chybí účinné metody časného screeningu a diagnostiky. Pětileté přežití i přes agresivní léčbu je u stadia III 20-35 %, u stadia IV 10 %.3 Standardem terapie karcinomu ovaria s kurativním záměrem je kombinace chirurgické léčby a chemoterapie. Chirurgický výkon by měl dosáhnout maximálního debulkingu nádorových hmot a měl by být následován systémovou léčbou. Karcinom ovaria je obecně nádor vysoce chemosenzitivní a v léčbě je primárně využíváno přípravků platinových derivátů. Při relapsu onemocnění se přednostně používá systémová léčba a chirurgická léčba je využívána velmi okrajově. Podle doby od ukončení primární či předchozí léčby můžeme rozlišit platina rezistentní onemocnění (recidiva do šesti měsíců od ukončení léčby platinovým derivátem) a platina senzitivní onemocnění (recidiva za delší dobu, než je šest měsíců od ukončení léčby platinovým derivátem). Na základě tohoto rozdělení volíme další přípravky pro systémovou terapii onemocnění. Z chemoterapeutik se nejčastěji jedná o carboplatinu či cisplatinu, dále paclitaxel, docetaxel, gemcitabin či pegylovaný liposomální doxorubicin. Z léků s jiným než cytotoxickým mechanismem využívaných při paliativní systémové léčbě můžeme zmínit například bevacizumab nebo olaparib.
Dlouholetá léčba karcinomu prostaty při správně zvoleném algoritmu léčby se zachováním vysoké kvality života
02/2018 MUDr. Adam Guňka, MUDr. Markéta Pospíšková, MUDr. Milan Kohoutek
Karcinom prostaty je po karcinomu plic nejčastějším zhoubným nádorem u mužské populace na celém světě. S osvětou populace a protikuřáckými kampaněmi lze očekávat postupný pokles nemocných s karcinomem plic a v budoucnu možná dojde ke změně pořadí v incidenci i prevalenci těchto onemocnění. Nejtěsnější závislost karcinomu prostaty můžeme spojovat s věkem. I přes častý výskyt se toto onemocnění neřadí mezi diagnózy se špatnou prognózou v závislosti na incidenci. Lokálně nepokročilé onemocnění je diagnostikováno u 80 % nemocných1 a pětileté přežití je vyčísleno přibližně nad 95 %. K tomu přispívá nejen záchyt v časných stadiích, ale také zařazení nových léků do klinické praxe u pacientů s pokročilým onemocněním. U hormonálně dependentního karcinomu prostaty lze v dnešní době pomocí analog LHRH (hormon uvolňující luteinizační hormon, luteinizing hormone-releasing hormone) oddálit rozvoj hormon rezistentního onemocnění v průměru o tři roky. Následně také zařazení ARTA (androgen receptor targeted agents) do terapeutického algoritmu kastračně rezistentního karcinomu prostaty přineslo velký pokrok v léčbě. Nesmíme opomenout ani systémovou chemoterapii u generalizovaného karcinomu, kdy např. studie TAX 327 v roce 2004 prokázala signifikantně delší přežití pacientů léčených docetaxelem v kombinaci s prednisonem oproti mitoxantronu s prednisonem.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom prostaty je po karcinomu plic nejčastějším zhoubným nádorem u mužské populace na celém světě. S osvětou populace a protikuřáckými kampaněmi lze očekávat postupný pokles nemocných s karcinomem plic a v budoucnu možná dojde ke změně pořadí v incidenci i prevalenci těchto onemocnění. Nejtěsnější závislost karcinomu prostaty můžeme spojovat s věkem. I přes častý výskyt se toto onemocnění neřadí mezi diagnózy se špatnou prognózou v závislosti na incidenci. Lokálně nepokročilé onemocnění je diagnostikováno u 80 % nemocných1 a pětileté přežití je vyčísleno přibližně nad 95 %. K tomu přispívá nejen záchyt v časných stadiích, ale také zařazení nových léků do klinické praxe u pacientů s pokročilým onemocněním. U hormonálně dependentního karcinomu prostaty lze v dnešní době pomocí analog LHRH (hormon uvolňující luteinizační hormon, luteinizing hormone-releasing hormone) oddálit rozvoj hormon rezistentního onemocnění v průměru o tři roky. Následně také zařazení ARTA (androgen receptor targeted agents) do terapeutického algoritmu kastračně rezistentního karcinomu prostaty přineslo velký pokrok v léčbě. Nesmíme opomenout ani systémovou chemoterapii u generalizovaného karcinomu, kdy např. studie TAX 327 v roce 2004 prokázala signifikantně delší přežití pacientů léčených docetaxelem v kombinaci s prednisonem oproti mitoxantronu s prednisonem.