Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Pika Tomáš . Zobrazit všechny články
Systémová AL amyloidóza-diagnostika a léčba
06/2022 MUDr. Tomáš Pika, Ph.D.; MUDr. Pavla Flodrová, Ph.D.; MUDr. Eva Polcrová
AL amyloidóza (light chain) je systémové nebo orgánově limitované onemocnění patřící do skupiny mono-klonálních gamapatií, resp. plazmocelulárních dyskrazií. Onemocnění je charakterizované depozicí fibril tvořených fragmenty nebo kompletními molekulami monoklonálních lehkých řetězců imunoglobulinu produkovaných klonální plazmocelulární populací. Inhibice tkání amyloidem má za následek progredující postižení orgánů nejčastěji ledvin, srdce, jater a periferního nervového systému. Diagnostika AL amyloidózy zahrnuje komplexní vyšetření zahrnující průkaz monoklonálního imunoglobulinu v séru a/nebo v moči či strukturálních podjednotek volných lehkých řetězců imunoglobulinu, průkaz produkujícího B buněčného klonu a orgánový screening. Nezbytností je bioptický odběr tkáně s histologickým průkazem a typizací amyloidových mas. Léčba AL amyloidózy je přísně individuální s volbou terapie s ohledem na věk, komorbidity a pokročilost orgánového postižení. Eliminace B lymfocytárního klonu a redukce nálože amyloidogenních lehkých řetězců (tedy dosažení hematologické remise) je podmínkou k dosažení orgánové léčebné odpovědi a tím i delšího přežití nemocných. Doposud nejúčinnější léčebnou modalitu pro nemocné s AL amyloidózou představuje terapie vysokodávkovaným melphalanem s podporou auto logního štěpu. Tato léčebná modalita je spojena s vysokým procentem dosažených remisí, nicméně tuto terapii lze poskytnout pouze asi 20 % pacientům. Pro indukční terapii před autologní transplantací stejně jako pro konvenční terapii u netransplantabilních nemocných se v současnosti používá režim kombinující monoklonální protilátku daratumumab s bortezomibem, cyclophosphamidem a dexamethasonem. Léčba je u většiny pacientů spojena s vysokým procentem hematologických, ale i orgánových odpovědí při velmi dobré toleranci. Pro léčbu relabujících či refrakterních nemocných je užíváno režimů s alkylačními cytostatiky, imunomodulačními léky či venetoclaxem. V současnosti probíhají klinické studie testující terapeutické použití protilátek vůči amyloidovým depozitům v tkáních. Nedílnou součástí léčby je podpůrná terapie cílená na zlepšení či náhradu funkce postižených orgánů, nezbytná je mezioborová spolupráce.
CELÝ ČLÁNEK
AL amyloidóza (light chain) je systémové nebo orgánově limitované onemocnění patřící do skupiny mono-klonálních gamapatií, resp. plazmocelulárních dyskrazií. Onemocnění je charakterizované depozicí fibril tvořených fragmenty nebo kompletními molekulami monoklonálních lehkých řetězců imunoglobulinu produkovaných klonální plazmocelulární populací. Inhibice tkání amyloidem má za následek progredující postižení orgánů nejčastěji ledvin, srdce, jater a periferního nervového systému. Diagnostika AL amyloidózy zahrnuje komplexní vyšetření zahrnující průkaz monoklonálního imunoglobulinu v séru a/nebo v moči či strukturálních podjednotek volných lehkých řetězců imunoglobulinu, průkaz produkujícího B buněčného klonu a orgánový screening. Nezbytností je bioptický odběr tkáně s histologickým průkazem a typizací amyloidových mas. Léčba AL amyloidózy je přísně individuální s volbou terapie s ohledem na věk, komorbidity a pokročilost orgánového postižení. Eliminace B lymfocytárního klonu a redukce nálože amyloidogenních lehkých řetězců (tedy dosažení hematologické remise) je podmínkou k dosažení orgánové léčebné odpovědi a tím i delšího přežití nemocných. Doposud nejúčinnější léčebnou modalitu pro nemocné s AL amyloidózou představuje terapie vysokodávkovaným melphalanem s podporou auto logního štěpu. Tato léčebná modalita je spojena s vysokým procentem dosažených remisí, nicméně tuto terapii lze poskytnout pouze asi 20 % pacientům. Pro indukční terapii před autologní transplantací stejně jako pro konvenční terapii u netransplantabilních nemocných se v současnosti používá režim kombinující monoklonální protilátku daratumumab s bortezomibem, cyclophosphamidem a dexamethasonem. Léčba je u většiny pacientů spojena s vysokým procentem hematologických, ale i orgánových odpovědí při velmi dobré toleranci. Pro léčbu relabujících či refrakterních nemocných je užíváno režimů s alkylačními cytostatiky, imunomodulačními léky či venetoclaxem. V současnosti probíhají klinické studie testující terapeutické použití protilátek vůči amyloidovým depozitům v tkáních. Nedílnou součástí léčby je podpůrná terapie cílená na zlepšení či náhradu funkce postižených orgánů, nezbytná je mezioborová spolupráce.