Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Martínek Jan . Zobrazit všechny články
Endoskopická léčba časného karcinomu jícnu
03/2020 Doc. MUDr. Jan Martínek, MD, Ph.D., AGAF
Existují dva hlavní typy karcinomu jícnu - adenokarcinom a agresivnější díaždicobuněčný karcinom. Zatímco dříve byl častěji diagnostikován díaždicobuněčný karcinom, v současnosti je výskyt obou typů ve vyspělých zemích srovnatelný, někde je dokonce výskyt adenokarcinomu častější. V minulosti byla většina karcinomů jícnu indikována k operaci, pokud se jednalo o chirurgicky řešitelný nález a pacient nebyl nevhodným kandidátem resekčního výkonu, např. z důvodu komorbidit. Vzhledem k tomu, že ezofagektomie představuje oproti jiným zákrokům operaci se značným rizikem morbidity i mortality, nemalý počet operovaných zemřel nebo byl dlouhodobě léčen v důsledku komplikací. Medicína i v této oblasti dospěla k zásadní změně - časné karcinomy (definované jako nádory s infiltrací sliznice a submukózy) lze ošetřit endoskopicky, často radikálně, a tedy kurativně. Mortalita endoskopické léčby je prakticky nulová a morbidita minimální. Kvalita života po endoskopické léčbě je díky zachovalému orgánu vynikající. Proto se začíná měnit zažitá praxe, kdy pacienti i s časným karcinomem jícnu bývali odesláni na chirurgii; v současnosti se tito pacienti stále častěji referují k posouzení endoskopické léčby. Ne každý pacient je však endoskopicky vyléčen, někteří musí i tak podstoupit chirurgickou nebo eventuálně onkologickou terapii. Proto i léčba časných karcinomů jícnu by měla být diskutována v rámci multidisciplinárního týmu.
CELÝ ČLÁNEK
Existují dva hlavní typy karcinomu jícnu - adenokarcinom a agresivnější díaždicobuněčný karcinom. Zatímco dříve byl častěji diagnostikován díaždicobuněčný karcinom, v současnosti je výskyt obou typů ve vyspělých zemích srovnatelný, někde je dokonce výskyt adenokarcinomu častější. V minulosti byla většina karcinomů jícnu indikována k operaci, pokud se jednalo o chirurgicky řešitelný nález a pacient nebyl nevhodným kandidátem resekčního výkonu, např. z důvodu komorbidit. Vzhledem k tomu, že ezofagektomie představuje oproti jiným zákrokům operaci se značným rizikem morbidity i mortality, nemalý počet operovaných zemřel nebo byl dlouhodobě léčen v důsledku komplikací. Medicína i v této oblasti dospěla k zásadní změně - časné karcinomy (definované jako nádory s infiltrací sliznice a submukózy) lze ošetřit endoskopicky, často radikálně, a tedy kurativně. Mortalita endoskopické léčby je prakticky nulová a morbidita minimální. Kvalita života po endoskopické léčbě je díky zachovalému orgánu vynikající. Proto se začíná měnit zažitá praxe, kdy pacienti i s časným karcinomem jícnu bývali odesláni na chirurgii; v současnosti se tito pacienti stále častěji referují k posouzení endoskopické léčby. Ne každý pacient je však endoskopicky vyléčen, někteří musí i tak podstoupit chirurgickou nebo eventuálně onkologickou terapii. Proto i léčba časných karcinomů jícnu by měla být diskutována v rámci multidisciplinárního týmu.