Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Anderson Charles K. . Zobrazit všechny články
Imunoonkoterapie u pacientek s onkogynekologickými nádory
03/2023 MUDr. Monika Náležinská; Charles K. Anderson, MD; Dr. Audrey Paige Garrett, MD; Kathleen Yang, MD; MUDr. Josef Chovanec, Ph.D.
Problematiku imunoonkoterapie u gynekologických malignit není snadné představit přehledně a stručně, aniž bychom se dopustili zavádějících simplifikací. Historie imunoterapie gynekologických malignit začíná v 70. letech 20. století aplikací BCG vakcíny za účelem stimulace imunitního systému u pacientek s karcinomem ovaria. Imunoonkoterapie je dalším nástrojem v systémové léčbě gynekologických malignit, jež jsou pro její účinky málo příznivé (vysoce imunosupresivní nádorové mikroprostředí, malá přítomnost tumor infiltrujících lymfocytů a jejich vyčerpanost a až na výjimky nízká mutační nálož nádorových buněk). Z vyjmenovaných důvodů se v klinické praxi potvrdila i malá účinnost imunoonkoterapeutik v monoterapii a obvykle se kombinují s konvenční chemoterapií nebo s cílenými terapeutiky. Vzhledem k tomu, že časná stadia gynekologických malignit jsou zpravidla řešena chirurgicky, přichází systémová léčba a následná imunoonkoterapie do léčebného schématu v situaci metastazujícího pokročilého onemocnění u předléčených pacientek s komorbiditami. Uvedené platí s výjimkou bevacizumabu, který je součástí prvoliniového režimu v kombinaci s konvenční chemoterapií u epiteliálních nádorů vaječníku, a s výjimkou oregovomabu, který je v rámci klinických studií fáze III testován rovněž v první linii systémové kombinované terapie u karcinomu ovaria. Nejlepší výsledky byly zatím popsány ve studiích u pokročilého karcinomu endometria s užitím kombinace antiangiogenního přípravku lenvatinibu a inhibitoru kontrolního bodu pembrolizumabu. Tyto poznatky dokládá i recentní změna v doporučených postupech České onkologické společnosti ČLS JEP. V probíhajících klinických studiích po celém světě probíhá sledování dalších inhibitorů kontrolních bodů v kombinaci s protilátkami CTLA-4.
CELÝ ČLÁNEK
Problematiku imunoonkoterapie u gynekologických malignit není snadné představit přehledně a stručně, aniž bychom se dopustili zavádějících simplifikací. Historie imunoterapie gynekologických malignit začíná v 70. letech 20. století aplikací BCG vakcíny za účelem stimulace imunitního systému u pacientek s karcinomem ovaria. Imunoonkoterapie je dalším nástrojem v systémové léčbě gynekologických malignit, jež jsou pro její účinky málo příznivé (vysoce imunosupresivní nádorové mikroprostředí, malá přítomnost tumor infiltrujících lymfocytů a jejich vyčerpanost a až na výjimky nízká mutační nálož nádorových buněk). Z vyjmenovaných důvodů se v klinické praxi potvrdila i malá účinnost imunoonkoterapeutik v monoterapii a obvykle se kombinují s konvenční chemoterapií nebo s cílenými terapeutiky. Vzhledem k tomu, že časná stadia gynekologických malignit jsou zpravidla řešena chirurgicky, přichází systémová léčba a následná imunoonkoterapie do léčebného schématu v situaci metastazujícího pokročilého onemocnění u předléčených pacientek s komorbiditami. Uvedené platí s výjimkou bevacizumabu, který je součástí prvoliniového režimu v kombinaci s konvenční chemoterapií u epiteliálních nádorů vaječníku, a s výjimkou oregovomabu, který je v rámci klinických studií fáze III testován rovněž v první linii systémové kombinované terapie u karcinomu ovaria. Nejlepší výsledky byly zatím popsány ve studiích u pokročilého karcinomu endometria s užitím kombinace antiangiogenního přípravku lenvatinibu a inhibitoru kontrolního bodu pembrolizumabu. Tyto poznatky dokládá i recentní změna v doporučených postupech České onkologické společnosti ČLS JEP. V probíhajících klinických studiích po celém světě probíhá sledování dalších inhibitorů kontrolních bodů v kombinaci s protilátkami CTLA-4.