Úvodník 13/2016

13/2016

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

předkládáme Vám nové číslo Onkologické revue, které je věnováno vybraným kapitolám z gastrointestinální onkologie a doplněné dvěma kasuistikami z klinické praxe.

Mezi nejčastější nádory gastrointestinálního traktu patří kolorektální karcinom. Je potěšující, že podle posledních statistických údajů dochází v České republice k postupnému a trvalému poklesu nejen mortality, ale i incidence kolorektálního karcinomu. Velkou měrou k tomu přispívá úspěšný screening, který má v České republice již dlouholetou tradici. Zavedením adresného zvaní ke screeningu kolorektálního karcinomu v roce 2014 došlo ke změně oportunního screeningového programu na populační program, což se projevilo navýšením účasti cílové populace na screeningu a zvýšením detekce prekancerózních adenomových lézí. Česká republika se posunula v mezinárodním srovnání incidence v evropských statistikách z prvního místa na místo páté, v mortalitě až na místo deváté.

Díky screeningovému programu se časná diagnostika kolorektálního karcinomu v posledních letech zlepšuje, avšak velké množství nemocných je stále diagnostikováno v pokročilém stadiu. Přibližně 25 % jedinců má již v době diagnózy jaterní metastázy a u dalších 35 % můžeme očekávat rozvoj metastatického procesu v průběhu prvních dvou let po odstranění primárního nádoru. Radikální chirurgická resekce je v těchto případech metodou volby. Přibližně u 75-80 % pacientů není primární resekce metastázy proveditelná. Pozitivní zprávou je, že u cca 20-30 % pacientů z této skupiny dochází při použití cytostatické a biologické léčby k regresi nálezu s následnou schopností podstoupit jaterní resekci. Optimální léčba metastazujícího kolorektálního karcinomu zvyšuje šance na dlouhodobé přežití, ale zásadní roli v rozhodování o optimálním postupu má multidisciplinární tým složený ze specialistů v oboru chirurgie, onkologie, radiologie a gastroenterologie.

Další pokroky v léčbě nádorů gastrointestinálního traktu lze vidět v cílené léčbě a imunoterapii. Cílená léčba představuje látky, které blokují nitrobuněčné pochody u nádorových buněk a působí specificky na konkrétní signální proteiny a dráhy. Nicméně patogeneze nádorové transformace na molekulární úrovni je pro každý nádor specifická, proto i účinnost konkrétního cíleného léku je omezena pouze na určité nádorové onemocnění nebo skupinu nádorů. Navíc účinnost cílené léčby je omezená vzhledem ke komplexnosti molekulárních mechanismů nádorů a často vede k selhání. Nádorová imunoterapie může potenciálně vést k dlouhodobému účinku protinádorové léčby. Molekulární biologie nádorů umožňuje analyzovat komplexní interakce mezi nádorem a imunitní reakcí hostitele. A právě imunitní reakce hostitele může ovlivňovat vývoj a progresi karcinomu.

Vážení čtenáři, přeji Vám příjemné chvíle strávené při čtení nového čísla časopisu a krásné prožití Vánočních svátků.

Prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D.

Interní klinika 1. LF UK, Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice, Praha Předseda Společnosti pro gastrointestinální onkologii ČLS JEP