Úvodník 12/2016

12/2016

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

právě jste si otevřeli letošní dvanácté číslo časopisu Onkologická revue, tentokrát věnované kožním nádorům.

Kůže je jednou z tkání nejvíce exponovaných různým cizorodým a škodlivým vlivům zevního prostředí, mezi které patří mimo jiné četné íýzikální a chemické vlivy, které jsou schopné vyvolávat buněčný stres či genetické a epigenetické změny. Pokud se tyto změny týkají procesů kontrolujících buněčné dělení, přežívání buněk, jejich íunkční diíerenciaci či migraci, otevírá se před námi problematika kožních nádorů. Kožní nádory jako celek představují nejpočetnější skupinu nádorů s různou mírou malignity. Konsenzuální klasifikace Světové zdravotnické organizace je rozděluje podle buněčného, respektive tkáňového původu, do šesti základních skupin. Jsou to nádory vycházející z keratinocytů, které představují zhruba více než 80 % všech kožních nádorů. Druhými nejčastějšími typy jsou melanocytární nádory kůže, které představují zhruba 9 % a zbývajících 5-10 % jsou méně časté nádory z buněk kožních adnex, nádory z krevních a lymíoidních buněk, primární kožní nádory z buněk měkkých tkání a primární kožní nádory z nervových buněk.

K těmto šesti skupinám klasifikace přidává další skupinu hereditárních nádorových syndromů, která zahrnuje nádory různého buněčného původu, jejichž výskyt je podmíněn vrozenou genetickou poruchou.

V České republice dlouhodobě existuje epidemiologický nádorový registr. V tomto registru jsou kožní nádory rozděleny do dvou skupin: C43 melanom kůže a C44 - jiné kožní nádory. Podle údajů z tohoto registru je v České republice ročně hlášeno okolo 24 000 nově vznikajících kožních nádorů, z toho přibližně 2 200 představují kožní melanomy.

To že zdravotní závažnost různých typů kožních nádorů může být značně odlišná, naznačují údaje o úmrtnosti. Zatímco u kožního melanomu představuje roční úmrtnost, v poměru k roční incidenci asi 18 %, u zbývajících typů kožních nádorů je to méně než 1 %. Tyto údaje naznačují, že kožní melanom patří mezi kožními nádory k těm nejmalignějším. Na druhou stranu to nevylučuje vysoce agresivní chování i jiných typů kožních nádorů, které v klinické praxi nelze zvládnout pouhou chirurgickou léčbou či jinými lokoregionálně působícími léčebnými postupy.

Kožní nádory tak mohou být pro život pacienta stejným ohrožením jako maligní nádory vycházející z jiných tkání. U metastazujících nádorů je systémová protinádorová léčba jediným řešením, které může prodloužit přežití pacientů a ojediněle vést i k trvalému uzdravení. V minulém století byla chemoterapie jedinou standardní metodou systémové protinádorové léčby metastazujících kožních nádorů. Její účinnost však byla značně omezena. Rozvoj genomiky ve druhé polovině 20. století vedl k objevu genů, které se hlavní měrou podílejí na regulaci onkogenních procesů. Rozluštění mechanismu působení proteinových produktů těchto genů i jejich mutovaných forem v buněčných signálních kaskádách usnadnil vývoj cílené léčby pomocí nízkomolekulárních kinázových inhibitorů. Paralelně probíhající výzkum v oblasti imunologie sledující vztahy mezi imunitním systémem a nádorem umožnil vývoj specifických monoklonálních protilátek, které jsou zacíleny na některé z klíčových bodů imunitních reakcí a vykazují vysokou protinádorovou léčebnou účinnost. V současné době se jak kinázové inhibitory, tak specifické monoklonální protilátky uplatňují nejvíce v léčbě metastazujícího kožního melanomu a pokročilého inoperabilního bazaliomu, probíhají ale klinické studie s imunoterapií u Merkelova karcinomu nebo studie s cílenou léčbou některých typů kožních lymfomů.

A tak název kdysi oblíbené divadelní hry „ Na kůži se neumírá“ by se mohl v budoucnu stát mottem pro všechny, kteří se věnují léčbě kožních nádorů.

Věřím, že Vás články v tomto čísle časopisu Onkologická revue věnované kožním nádorům zaujmou.

MUDr. Ivana Krajsová

Dermatovenerologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha