Úvodník 04/2020

04/2020

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

předkládané vydání časopisu vzniklo za nelehkých podmínek. Autoři psali v době epidemie COVID-19, což zdánlivě mohlo někomu přinést čas k této práci v rámci střídání směn k zajištění provozu ve zdravotnictví. V reálu však autoři byli pod tlakem (jako většina zdravotníků celosvětově), navíc směnný režim nebyl možný vždy na všech pracovištích. Nicméně epidemie přinesla nejen do české onkologie nové pohledy, které se jistě v budoucnu zúročí. Přínosem byla racionalizace, snížení frekvence návštěv ve zdravotnickém zařízení, důsledněji plánovaná zdravotní péče, zavádění inovativních technologií. Naši zkušení pacienti s mnohaměsíční medikací cílené paliativní léčby jistě s povděkem přijali nabídku telefonické kontroly jejich stavu a preskripce medikace „na dálku“. Na druhou stranu u pacientů, kde jsme léčbu započali, nás epidemie nutila k určité obezřetnosti; především se to týkalo vstupních dávek paliativní léčby či možných potencionálně toxických kombinací paliativní léčby. Tento postup byl podpořen i studiovými centry poskytujícími více či méně experimentální léčbu, kdy jsme dostali doporučení k zastavení náboru nových pacientů, protože nikdo nemohl vědět, co udělá cílená léčba či imunoterapie v kombinaci s onemocněním COVID-19.

Podle mého názoru však v situacích, kdy se začíná systémová onkologická léčba, nelze osobní návštěvu nahradit návštěvou prostřednictvím čím dál dokonalejších metod telemedicíny. Většina z nás odhaduje pacienta nejen na základě výsledků z laboratoří, histologie, zobrazovacích metod a prognostických a prediktivních skórovacích systémů, ale již vlastní fyzický vstup pacienta do ambulance a vnitřní pocit z konkrétního pacienta podpořený edukací a zkušenostmi lékaře umožní správněji pro něj cílit léčbu. Myslím si, že toho nikdy žádný superpočítač nebude schopen a vyšetření pomocí kamery s mikrofonem osobní kontakt nezastoupí; úplná depersonalizace medicíny není možná. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že zasedání multioborových týmů a kontroly pacientů s mnohaměsíční či mnohaletou léčbou lze jistě provádět pomocí telemostů (nutné odběry se mohou provést v místě bydliště nebo se podstatně sníží frekvence těchto odběrů). I když opět, podle mého názoru, bude s určitou frekvencí nutná osobní kontrola v příslušném centru (např. při přešetření).

V uvedeném čísle autoři prezentují novinky týkající se zobrazovacích metod, pomocí nichž jsou zkušení lékaři schopni stanovit diagnózu, a dokonce i odhadovat histologický podtyp renálního karcinomu. Velmi zajímavá je pak přehledová zpráva o chirurgické léčbě renálního karcinomu, kdy bez ohledu na epidemii COVID-19 již autoři zmiňují možnosti odložení operace či konzervativnějších chirurgických výkonů (při zachované radikalitě). S nadšením bych též upozornil na výborný článek o roli nefrektomie u pacientů s metastazujícím renálním karcinomem a významu metastazektomií, včetně jejich indikací, a to i v době imunoterapie. Multimodální přístup je totiž jednoznačně cestou, jak nejvíce prodloužit přežívání našich pacientů.

Význam prognostických a prediktivních molekulárních či klinických faktorů neustále roste; brzy lze očekávat zpřesnění molekulárně histologické klasifikace renálního karcinomu. Na druhou stranu je třeba připomenout, že „staré“ laboratorní a klinické faktory, jako například CRP, Karnofského index, koncentrace vápníku, jsou stále základem k odhadu prognózy pacienta s následným plánováním onkologické léčby, což dokládá další článek tohoto čísla. Shrnutí o současné roli tyrosinkinázových inhibitorů autorovi na počátku jistě přidělalo vrásky, ale i s ohledem na virtuální kongres ASCO 2020 je jasné, že tyrosinkinázové inhibitory byly, jsou a budou pilíři léčby našich pacientů s renálním karcinomem, a to i přes nadějné výsledky kombinací imunoterapie s touto cílenou léčbou či kombinací imunoterapeutických přípravků navzájem. Výsledkům studií imunoterapie a kazuistikám jsou pak věnovány závěrečné stránky tohoto vydání.

Na závěr bych všem čtenářům chtěl popřát klidnou dovolenou, nerušenou COVIDEM-19 či jinými nepříjemnostmi. Naše náročné zaměstnání vyžaduje psychické a fyzické relaxování, načerpání sil pak bude důležité i v rámci přípravy na tajemné a trochu obávané období podzimu a zimy.

Doc. MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D.