Úvodník 03/2022

03/2022

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

redakce si tématem „Imunoterapie, biologická a cílená léčba a jejich využití v onkologii zvolila ambiciózní úkol; toto téma by svým rozsahem naplnilo monografii. Přitom rychlost zavádění nových a praxi měnících postupů a přípravků v tomto odvětví onkologické terapie téměř zaručuje, že v okamžiku vydání tohoto monotematického čísla budou již některé prezentované výsledky překonané a přehled neúplný. Hlavní pozornost publikovaných článků je tedy zaměřena na nejčastější diagnózy a roli hrálo i to, zda jsou příslušné přípravky a kombinace zahrnuty do úhradových podmínek v České republice. Imunoterapeutické protinádorové přípravky typu checkpoint inhibitorů jsou indikovány a hrazeny také u dalších diagnóz, které nebyly součástí přehledových článků tohoto čísla, a to u nemelanomových kožních nádorů, nádorů hlavy a krku nebo u Hodgkinova lymfomu. Nádory dalších orgánových diagnóz, které rovněž nebyly zahrnuty v článcích tohoto sborníku, jako maligní mezoteliom pleury, malobuněčný karcinom plic, endometriální karcinom, hepatocelulární karcinom, kolorektální karcinom nebo karcinom žaludku, mají léčbu checkpoint inhibitory registrovanou Evropskou lékovou agenturou a čeká se na úhradu z veřejného zdravotního pojištění v České republice. Přehledy indikací imunoterapie a nové terčové léčby u hlavních diagnóz, to znamená maligního melanomu, plicního karcinomu, nádorů ledvin, uroteliálního karcinomu, karcinomu prsu a nádorů trávicího traktu, jsou doplněny sděleními, která mají za cíl informovat o mechanismech účinku nové terapie, včetně patofyziologických mechanismů nežádoucích účinků imunoterapie a o postupech pro jejich zvládání. Dalším okruhem je problematika precizní diagnostiky molekulárně genetických aberací nádorových buněk, která umožňuje detekovat vzácné targetabilní mutace, včetně těch, které patří do okruhu „tumor agnostické“ diagnózy. Se zavedením molekulární klasifikace se některé homogenní diagnostické jednotky rozpadnou na celou řadu méně častých, někdy i velmi vzácných molekulárních podtypů, které jsou definovány přítomností dominantní řídicí (driver) mutace. Tyto jednotlivé podtypy se liší klinicky svými biologickými vlastnostmi i různými typy systémové terapie, která je pro dané nádory optimální volbou.

Téma antiangiogenní léčby není na první pohled tak aktuální, jde vlastně o nejstarší „biologickou“ léčbu zavedenou v moderní onkologii. Nicméně antiangiogenní monoklonální protilátky i tyrosinkinázové inhibitory zůstávají v mnoha diagnózách „ve hře“ a vzhledem k impozantnímu nástupu imunoterapie a recentně zjištěnému poznatku, že vaskulární endoteliální růstový faktor podporuje imunosupresivní nádorové mikroprostředí, je kombinace antiangiogenních látek s checkpoint inhibitory úspěšnou léčebnou strategií. Kombinace antiangiogenní léčby s terčovou molekulárně cílenou léčbou se stává další možností, jak v některých případech potencovat účinnost biologické léčby. Vše pak směřuje k léčbě precizní, to znamená prediktivními markery řízené a dále personalizované čili „na míru šité“ pro každého jednotlivého onkologického pacienta.

Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.

Onkologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha