Úvodník 01/2018

To nejlepší, co se nám mohlo stát

Ke konci každého roku a také u příležitosti různých osobních výročí si obvykle přejeme to nejlepší, aniž bychom si uvědomovali, jak je to relativní. Co je vlastně nejlepší? To, co si představujeme sami ve svých snech a tajných přáních? To, co si přála pro nás naše maminka? Nebo snad to, co si ani nedovedeme představit, že nás může ještě v životě potkat?

Každé ráno jezdím do nemocnice autem a v rozhlase poslouchám Vltavu. V ranní úvaze Marka Orko Váchy začátkem prosince zazněl jeden praktický příklad. Vzpomínal na osud zakladatele genetiky, augustiniánského mnicha, kněze a později opata starobrněnského kláštera Gregora Mendela.

Ten hned po vysvěcení na kněze selhal ve svém prvním působišti, v nemocnici U svaté Anny v Brně, protože nesnášel pohled na krev. Byl tedy opatem odvelen do gymnázia ve Znojmě, kde zastupoval jako učitel řady předmětů a mezi kolegy i studenty byl velmi oblíben. Aby mohl pokračovat ve své učitelské kariéře, musel si ale doplnit vzdělání a získat příslušné zkoušky. Zatímco z fyziky to nebyl problém, u zkoušky ze zoologie propadl, což chápal jako svoje životní fiasko. Opat ale v jeho schopnosti stále věřil. Poslal ho studovat do Vídně, kde se Mendel kromě jiného věnoval botanice a v rámci studia matematiky i kombinatorice, což mu umožnilo později připravit jeho známé pokusy s hrachem, jejichž zásadní výsledky prezentoval ve své převratné přednášce na jaře 1865. Genialita jeho objevu nebyla, jak to už bývá, za jeho života doceněná, nicméně jeho pokusy byly znovu objeveny v roce 1900 a dnes nikdo nepochybuje o tom, kdo byl skutečným zakladatelem genetiky. Mendel je tedy příkladem génia, jehož život je dokladem, že to, co dnes považujeme za zdrcující životní neúspěch, může být vlastně to nejlepší, co se nám mohlo stát.

Onkologie je superdynamický obor. To, co nám dnes připadá jako nepodkročitelné dogma, se zítra může ukázat jako obsoletní slepá ulička. Je tedy zřejmé, že není dobré lámat věci přes koleno, tlačit na pilu a direktivně nutit pacienty plnit naše dnešní představy o tom, co je pro ně nejlepší. Léčebné postupy musejí vycházet ze současných doporučení založených na důkazech, ale jejich individuální podobu je možné upravovat na míru pocitům, přáním a rozhodnutím našich pacientů.

Doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc.