MUDr. Martina Zimovjanová, Ph.D.
04/2022
Na Onkologickou kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze nastoupila primářka Martina Zimovjanová s příchodem nového milénia, 1. 1. 2000. Představuji si, že to byl krok plný vzrušení a očekávání, ale také ambicí; v roce, který byl jedním z těch klíčových. Ale začněme pěkně od začátku.
Martina se narodila v Ostravě v roce 1968, studovala na Gymnáziu Ostrava-Poruba a v letech 1992-1995 zde pracovala na Radioterapeutickém oddělení v Krajské nemocnici s poliklinikou v Ostravě-Porubě pod vedením náročného primáře Františka Bešky. Pro studium medicíny ji inspirovala doktorka Čeňková z Nemocnice na kraji města (kéž by podobně kvalitní seriály byly inspirací pro dnešní mládež). Touha studovat v Praze byla možná prvním náznakem její dobrodružné povahy, píle a ambicí. Po ukončení studií na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy se do Ostravy v roce 1992 vrátila, aby načerpala první praktické zkušenosti s onkologickými pacienty, a pobyla zde tři roky.
V osudovém roce 1995 se vdala, přestěhovala do Prahy, nastoupila na mateřskou dovolenou a započala novou životní etapu. Zmiňovaný rok 2000 byl startovacím z pohledu její kariéry a až dosud je spjatý s Všeobecnou fakultní nemocnicí a 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. Na své začátky na onkologické klinice vzpomíná s nadšením. Mladý kolektiv a stejně dynamický obor, který „nabíral grády“, ji profesně naplňovaly. A tak radiační onkologii doplnila v roce 2002 atestací z klinické onkologie a v roce 2009 doktorátem na téma predikce senzitivity a toxicity fluoropyrimidinů v léčbě nádorů zažívacího traktu.
Martinu znám od roku 2008 a moje první vzpomínka je spojena s pátečními indikačními semináři. Zapamatovala jsem si ji jako hezkou lékařku se sportovním účesem a nezaměnitelným úsměvem. Naše spolupráce se prvně prohloubila v genetické ambulanci. Prevenci u zdravých osob s genetickou predispozicí se Martina věnuje od roku 2005. Díky její iniciativě se rozrostla do rozměrů největšího poskytovatele tohoto druhu péče v Praze. Ruku v ruce s genetikou jde také její specializace, kterou je karcinom prsu. Kompetenci v této oblasti potvrdila certifikátem z Evropské školy onkologie na Univerzitě Ulm, kde studovala v letech 2016-2017, a dokládá ji dodnes v každodenní praxi i bohatou přednáškovou činností.
Na jiné diagnózy nezanevřela a věnovala se jim prakticky nejen na půdě onkologického centra, ale mezi lety 2012-2018 také v regionální onkologické ambulanci v Nymburce. Myslím, že tato zkušenost je jednou z těch, které otevřou člověku obzory více, než by očekával. Své praktické i zahraniční zkušenosti převtělila Martina v roce 2018 do vedoucí pozice primářky Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a zdárně tuto roli zvládá dodnes. Její řídicí schopnosti otestoval příchod nového ředitele v roce 2019 i Evropská onkologická společnost; ve stejném roce totiž získala náročný ESMO Examination Certificate. V COVIDových letech 2020-2021 by z mého pohledu dělal primáře pouze blázen, ovšem když už jím jste, moc na vybranou nemáte. Doufám, že rok 2022 bude aspoň v tomto ohledu milostivější; Martina ale pokračuje v pandemickém tempu nadále a aktuálně se vzdělává v programu zdravotnického managementu (MHA). Přitom zvládá nemalé pracovní povinnosti. Věřím proto, že rok 2018 nebude tím posledním z řady klíčových.
Jak sama říká, inspirací jsou jí mladí lidé, ráda se učí nové věci. Tou největší inspirací budou jistě její tři dcery: Terka, Anička a Emička. Obě starší studovaly vysokou školu v USA, Terka je úspěšnou triatlonistkou s medailovými zkušenostmi, Anička aktuálně studuje třetím rokem medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Nejmladší Ema je jejím miláčkem, byť již v gymnaziálních letech. Patrně proto její studijní pobyty zatím zůstávají na půdě Evropské Unie. Dalšími vzory jsou pak dva osudoví muži jejího života - vždy podporující manžel Petr a ikona české onkologie a přednosta kliniky v jedné osobě, profesor Luboš Petruželka.
Martina sama ráda cestuje, stejně nadšeně také chalupaří. Jinými slovy, je to vzletný člověk s pevným zázemím. Často spoléhá na selský rozum, který jí předali její předci, zejména rodiče. A i když život umí být i krutý a rodiče jí v roce 2013 vzal, Martina zůstává silným člověkem. Možná proto má její srdečnost slupku. Z vlastní zkušenosti vím, že dostat se pod ni není těžké, a tak spolupráce s naší primářkou nese atributy profesionality i přátelství.
Svůj volný čas věnuje Martina rodině a přátelům. Jejími koníčky jsou vaření (pamatuji si, jak si při výrobě salátu téměř uřezala prst), plavání (při koukání na film vytopila svou domácnost), literatura či divadlo. Dovolím si hádat, že jejím koníčkem je i práce samotná. Přála bych jí, aby to tak zůstalo co nejdéle.
MUDr. Zuzana Bielčiková, Ph.D.
