Mnohočetný myelom a základní léčba souvisejícího kostního postižení

05/2016

Samuel Vokurka

Onkologická a radioterapeu- tická klinika, LF UK a FN Plzeň

SOUHRN

Kostní poškození v případě mnohočetného myelomu představuje zásadní problém zvýšené morbidity pacientů. Bisfosfonáty mají být podávány všem pacientům se zahájenou léčbou mnohočetného myelomu bez ohledu na přítomnost nebo nepřítomnost osteolytických lézí detekovatelných konvenční radiodiagnostikou. Intravenózní zoledronát je u nově diagnostikovaných pacientů upřednostňován před perorálním klodronátem s ohledem na jeho potenciál antimyelomového efektu a benefit celkového přežití. Léčba by měla být přerušena po jednom až dvou letech v případě dosažení remise kompletní nebo velmi dobré parciální (VGPR). Musejí být zajištěna opatření zabraňující rozvoji renální toxicity a osteonekrózy čelistí.

KLÍČOVÁ SLOVA

myelom, osteolýza, kostní postižení, bisfosfonáty

SUMMARY

Bisphosphonates should be initiated in all patients with multiple myeloma receiving first-line antimyeloma therapy, regardless of presence of osteolytic bone lesions on conventional radiography. Intravenous zoledronic acid is preferred over oral clodronate in newly diagnosed patients because of its potential antimyeloma effects and survival benefits. Bisphosphonates should be discontinued after one to two years if complete or very good partial remission (VGPR) is achieved. Preventive strategies must be instituted to avoid renal toxicity or osteonecrosis of the jaw.

KEY WORDS

myeloma, osteolysis, bone disease, bisphosphonates