Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Steinbergerová Hana . Zobrazit všechny články
Atypická odpověď na anti-PD-1 terapii s následným dlouhodobým přežitím u nemalobuněčného karcinomu plic - kazuistiky
02/2020 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.; MUDr. Marek Šťastný, Ph.D.; MUDr. Hana Steinbergerová; MUDr. Jana Důrová; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; doc. MUDr. Jan Baxa, Ph.D.
Metastazující nemalobuněčný karcinom plic má špatnou prognózu. Pokud nejsou přítomny řídicí mutace (EGFR, ALK, ROS, BRAF) či vysoká exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed death-ligand 1, PD-L1), je iniciální léčebnou možností s ohledem na úhradové podmínky v České republice chemoterapie, eventuálně její kombinace s bevacizumabem. Do 2. linie pak přichází v úvahu použití imunoterapie inhibitory proteinu 1 programované buněčné smrti (anti-programmed death-1, anti-PD-1), či inhibitory jeho ligandu, anti-PD-LI. Autoři předkládají dvě kazuistiky nemocných, u kterých po imunoterapii anti-PD-1 došlo k atypické odpovědi. Jednalo se o přetrvávající účinek imunoterapie, přestože na této léčbě došlo k progresi. U prvního nemocného nebylo potřeba po 12 měsíců po imunoterapii podávat další aktivní onkologickou léčbu a maligní onemocnění významněji neprogredovalo. U druhého nemocného po imunoterapii došlo následně k výrazné odpovědi na chemoterapii. Tento fenomén, nazývaný v literatuře ne zcela správně chemosenzitizace, je opakovaně popisován. Dále se autoři zamýšlejí nad možnostmi léčby další linie, po selhání imunoterapie.
CELÝ ČLÁNEK
Metastazující nemalobuněčný karcinom plic má špatnou prognózu. Pokud nejsou přítomny řídicí mutace (EGFR, ALK, ROS, BRAF) či vysoká exprese ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed death-ligand 1, PD-L1), je iniciální léčebnou možností s ohledem na úhradové podmínky v České republice chemoterapie, eventuálně její kombinace s bevacizumabem. Do 2. linie pak přichází v úvahu použití imunoterapie inhibitory proteinu 1 programované buněčné smrti (anti-programmed death-1, anti-PD-1), či inhibitory jeho ligandu, anti-PD-LI. Autoři předkládají dvě kazuistiky nemocných, u kterých po imunoterapii anti-PD-1 došlo k atypické odpovědi. Jednalo se o přetrvávající účinek imunoterapie, přestože na této léčbě došlo k progresi. U prvního nemocného nebylo potřeba po 12 měsíců po imunoterapii podávat další aktivní onkologickou léčbu a maligní onemocnění významněji neprogredovalo. U druhého nemocného po imunoterapii došlo následně k výrazné odpovědi na chemoterapii. Tento fenomén, nazývaný v literatuře ne zcela správně chemosenzitizace, je opakovaně popisován. Dále se autoři zamýšlejí nad možnostmi léčby další linie, po selhání imunoterapie.
Imunoterapie a radioterapie u lokálně pokročilého (metastazujícího) nemalobuněčného karcinomu plic
01/2020 Speciální vydání - MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D.; MUDr. Hana Steinbergerová; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D., MHA; MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D.
Nemalobuněčný plicní karcinom je i nadále velkým socioekonomickým problémem. Většina nádorů je zachycována v pokročilém nebo metastatickém stadiu a dostupné léčebné metody, až na malý počet pacientů se specifickými mutacemi, nejsou spojeny s uspokojivými výsledky. Základem většiny režimů je radiochemoterapie, ale přidání indukční ani udržovací cytostatické léčby žádný benefit nepřineslo. Velkým příslibem je však nyní moderní imunoterapie PD-1 a PD-L1 inhibitory. Především v kombinaci s radioterapií senzibilizující k větší účinnosti této imunoterapie by se mohla brzy stát standardem většiny léčebných doporučení. Jako výhodnější se v této souvislosti jeví hypofrakcionované ozáření limitovanými cílovými objemy než užití klasické frakcionace a větších polí. Jakou roli hraje abskopální efekt, zůstává nadále nejisté.
CELÝ ČLÁNEK
Nemalobuněčný plicní karcinom je i nadále velkým socioekonomickým problémem. Většina nádorů je zachycována v pokročilém nebo metastatickém stadiu a dostupné léčebné metody, až na malý počet pacientů se specifickými mutacemi, nejsou spojeny s uspokojivými výsledky. Základem většiny režimů je radiochemoterapie, ale přidání indukční ani udržovací cytostatické léčby žádný benefit nepřineslo. Velkým příslibem je však nyní moderní imunoterapie PD-1 a PD-L1 inhibitory. Především v kombinaci s radioterapií senzibilizující k větší účinnosti této imunoterapie by se mohla brzy stát standardem většiny léčebných doporučení. Jako výhodnější se v této souvislosti jeví hypofrakcionované ozáření limitovanými cílovými objemy než užití klasické frakcionace a větších polí. Jakou roli hraje abskopální efekt, zůstává nadále nejisté.