03/2023

03/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.

03/2023 Doc. MUDr. Milan Vošmik, Ph.D.

03/2023 MUDr. Zuzana Bielčiková, Ph.D.
Hormonální léčba (hormone therapy, HT) je standardní součástí léčby hormonálně senzitivního (hormone receptor-sensitive, HR+) karcinomu prsu. Přes eskalaci této léčby v podobě prodloužené adjuvantní HT a/nebo kombinované HT s přidáním analog hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (luteinizing hormone-releasing hormone, LHRH) u premenopauzálních žen je značná část nemocných s časným karcinomem prsu zatížena relapsem nemoci. Jedná se zejména o vysoce rizikové pacientky s postižením uzlin, u kterých jsou recidivy často pozdní, po dokončení pětileté HT. Je tedy zřejmé, že ani prodloužená adjuvantní HT není v prevenci návratu nemoci dostatečná. Krom toho existuje podskupina nemocných s primární hormonální rezistencí, která na standardní HT nereaguje a relabuje časně po operaci. Obě zmiňované skupiny nemocných jsou kandidáty pro eskalační léčbu založenou na kombinaci standardní HT a inhibitoru cyklin-dependentních kináz (cyclin-dependent kinase, CDK). Tato strategie se ukázala být velmi účinnou ve studii monarchE, ve které byly rizikové nemocné léčené kombinovanou HT s abemaciclibem. Adjuvantní indikace inhibitoru CDK (abemaciclib) se již přepsala do nových léčebných doporučení.

03/2023 MUDr. Monika Náležinská; Charles K. Anderson, MD; Dr. Audrey Paige Garrett, MD; Kathleen Yang, MD; MUDr. Josef Chovanec, Ph.D. 
Problematiku imunoonkoterapie u gynekologických malignit není snadné představit přehledně a stručně, aniž bychom se dopustili zavádějících simplifikací. Historie imunoterapie gynekologických malignit začíná v 70. letech 20. století aplikací BCG vakcíny za účelem stimulace imunitního systému u pacientek s karcinomem ovaria. Imunoonkoterapie je dalším nástrojem v systémové léčbě gynekologických malignit, jež jsou pro její účinky málo příznivé (vysoce imunosupresivní nádorové mikroprostředí, malá přítomnost tumor infiltrujících lymfocytů a jejich vyčerpanost a až na výjimky nízká mutační nálož nádorových buněk). Z vyjmenovaných důvodů se v klinické praxi potvrdila i malá účinnost imunoonkoterapeutik v monoterapii a obvykle se kombinují s konvenční chemoterapií nebo s cílenými terapeutiky. Vzhledem k tomu, že časná stadia gynekologických malignit jsou zpravidla řešena chirurgicky, přichází systémová léčba a následná imunoonkoterapie do léčebného schématu v situaci metastazujícího pokročilého onemocnění u předléčených pacientek s komorbiditami. Uvedené platí s výjimkou bevacizumabu, který je součástí prvoliniového režimu v kombinaci s konvenční chemoterapií u epiteliálních nádorů vaječníku, a s výjimkou oregovomabu, který je v rámci klinických studií fáze III testován rovněž v první linii systémové kombinované terapie u karcinomu ovaria. Nejlepší výsledky byly zatím popsány ve studiích u pokročilého karcinomu endometria s užitím kombinace antiangiogenního přípravku lenvatinibu a inhibitoru kontrolního bodu pembrolizumabu. Tyto poznatky dokládá i recentní změna v doporučených postupech České onkologické společnosti ČLS JEP. V probíhajících klinických studiích po celém světě probíhá sledování dalších inhibitorů kontrolních bodů v kombinaci s protilátkami CTLA-4.

03/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Hepatocelulární karcinom (hepatocellular carcinoma, HCC) patří mezi méně časté malignity. Lokoregionální léčba představuje jedinou terapeutickou možnost poskytující pacientům šanci na dlouhodobé přežívání. V případě pacientů, u nichž jsou možnosti této léčby vyčerpány nebo progredují po lokoregionální léčbě, je systémová léčba možností volby, ovšem pouze s paliativním záměrem. Sorafenib byl dlouhá léta základní molekulou pro léčbu HCC, nicméně byl vystřídán, podobně jako u jiných diagnóz, příchodem imunoterapie. Kombinace atezolizumabu s bevacizumabem prokázala v klinické studii IMbrave150 lepší výsledky ve srovnání se sorafenibem a stala se tak novým standardem v první linii léčby HCC. Současně získala úhradu z veřejného zdravotního pojištění v této indikaci. Rozhodnutí o léčebné strategii v druhé a vyšší linii léčby je ovlivněno samozřejmě tím, jaká molekula byla použita v první linii a současně výkonnostním stavem pacienta spolu s funkčním stavem jeho jaterního parenchymu.
 

03/2023 MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.
Možnosti adjuvantní léčby maligního melanomu se v posledních letech významně rozšířily. Na základě výsledků klinických studií byla do praxe postupně zařazena jak imunoterapie zastoupená checkpoint inhibitory (pembrolizumab, nivolumab), tak u pacientů s prokázanou mutací v genu BRAF i cílená terapie (dabrafenib plus trametinib). Nicméně otázkou zůstává, jaký lék volit pro jakého pacienta. Následující článek shrnuje aktuální výsledky klinických studií a zamýšlí se nad některými praktickými otázkami z praxe.

03/2023 Doc. MUDr. David Vrána, Ph.D.
Léčebné algoritmy nádorů jícnu a žaludku byly v posledních letech zásadním způsobem ovlivněny příchodem imunoterapie. V rámci nádorů jícnu se monoterapie nivolumabem dostala jednak do adjuvantní léčby po neoadjuvantní chemoradioterapii a chirurgické resekci a současně do první i vyšších linií paliativní léčby. Podobně získal registraci u rekurentních/metastazujících nádorů jícnu pembrolizumab v kombinaci s chemoterapií. V případě adenokarcinomů žaludku je v první linii po vyloučení pozitivity receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) vhodné zvážit kombinaci nivolumabu s chemoterapií a u nádorů s vysokou mikrosatelitovou instabilitou (microsatellite instability-high, MSI-H) / s defektem mismatch repair genů (deficient mismatch repair, dMMR) jednoznačně monoterapii pembrolizumabem.

03/2023 MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D.
Osimertinib náleží do třetí generace tyrosinkinázových inhibitorů receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR) a jako jediný je účinný i u pacientů s mutací T790M, která je nejčastější příčinou selhání léčby inhibitory předchozích generací. Z léčby pokročilých stadií se jeho role nově přesunula i do adjuvantní léčby pacientů v časném stadiu EGFR mutovaného nemalobuněčného plicního karcinomu. Adjuvantní osimertinib signifikantně snížil riziko recidivy onemocnění nebo úmrtí u pacientů po operaci stadia IB—IIIA včetně recidivy onemocnění v centrálním nervovém systému.

03/2023 MUDr. Ondřej Bílek
Aktivační mutace genu KRAS (Kirsten rat sarcoma viral oncogene homologue) lze detekovat u cca 25-30 % nemalobuněčných plicních karcinomů (non-small cell lung cancer, NSCLC), představuje nejčastější genetickou aberaci u těchto pacientů. Nejčastěji je detekována mutace KRAS p.G12Cs frekvencí cca 13 %. Sotorasib je specifický ireverzibilní inhibitor proteinu KRAS G12C. V rámci studie CodeBreaK 100 byl prokázán významný přínos léčby sotorasibem u pacientů s KRAS G12C NSCLC. Bezpečnostní profil sotorasibu je příznivý.

03/2023 MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
Novou nadějí na delší přežití je pro nemocné s malobuněčným karcinomem plic imunoterapie. Doposud byla podávána jen v rámci studií; rok 2022 se stal zlomovým. V komplexních onkologických centrech mají tito nemocní šanci na hrazenou léčbu durvalumabem (s podáváním chemoterapie). Naše kazuistika je zaměřena na vhodnost výběru pacientky pro tuto léčbu, neboť dlouhodobé zkušenosti mimo klinické studie jsou zatím malé.

03/2023 MUDr. Jana Zuchnická
V léčbě chronické lymfocytární leukemie nastala před několika lety zásadní změna. Do běžné klinické praxe se dostaly nové molekuly – inhibitory B buněčného receptoru a inhibitory antiapoptotického proteinu Bcl-2. Tyto perorální přípravky postupně nahrazují klasickou imunochemoterapii. Venetoclax je v současné době jediný schválený inhibitor Bcl-2 proteinu v České republice. Lze jej podávat v monoterapii u nemocných po selhání léčby inhibitory B buněčného receptoru nebo v kombinaci s monoklonální protilátkou anti-CD20 v primoléčbě i relapsu. Velkou výhodou venetoclaxu je potenciál dosažení hluboké remise včetně nedetekovatelné minimální reziduální nemoci.