Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek pneumologie . Zobrazit všechny články
Biologická léčba nemalobuněčného karcinomu plic
08/2016 Jana Skřičková, Ondřej Venclíček, Bohdan Kadlec, Marcela Tomíšková, Lenka Jakubíková, Jana Špeldová
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prudký rozvoj. Díky preparátům biologické léčby došlo v případě nemalobuněčného bronchogenního karcinomu ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Preparáty, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je to indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.
CELÝ ČLÁNEK
V posledních letech zaznamenala léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) prudký rozvoj. Díky preparátům biologické léčby došlo v případě nemalobuněčného bronchogenního karcinomu ke zlepšení přežití především u neoperabilních místně pokročilých a metastatických NSCLC. Preparáty, které cíleně působí na pochody uvnitř nádorových buněk, se uplatňují především u adenokarcinomů. Již v době stanovení diagnózy je nutné co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu, a pokud je to indikováno, provést genetické testování. V našem sdělení podáváme přehled o vývoji a možnostech biologické léčby.
Současný stav a perspektivy léčby malobuněčného karcinomu plic
08/2016 Miloš Pešek, Jan Mužík
Autoři podávají aktuální přehled literárních údajů z oblasti diagnostiky a terapie malobuněčného karcinomu plic (SCLC). Tento vysoce agresivní typ karcinomu plic je v České republice zjišťován u 14,8 % všech nemocných s diagnózou plicního karcinomu, v době stanovení diagnózy se u 87 % nemocných se SCLC prokazují již pokročilá stadia nemoci.
V přehledu jsou uvedeny prognostické faktory, způsob určování stadia onemocnění a doporučené léčebné postupy. Základem současné léčby SCLC je kombinovaná chemoterapie s radioterapií, spíše pak výjimečně i s chirurgickou léčbou. Z hlediska dosažení léčebné odpovědi se SCLC dělí na onemocnění chemosenzitivní, chemorezistentní a chemorefrakterní. V přehledu jsou uvedeny aktuální kombinace cytostatik v 1. a ve 2. léčebné linii, zdůrazněn je význam konkomitantní chemoradioterapie u limitovaných forem onemocnění i význam profylaktického ozáření mozku při dosažené remisi nádoru.
V blízké budoucnosti lze u SCLC očekávat i možnost využití protinádorové imunoterapie protilátkami proti CTLA-4 a PD-1/PD-L1, případně na bázi vakcín z dendritických buněk.
CELÝ ČLÁNEK
Autoři podávají aktuální přehled literárních údajů z oblasti diagnostiky a terapie malobuněčného karcinomu plic (SCLC). Tento vysoce agresivní typ karcinomu plic je v České republice zjišťován u 14,8 % všech nemocných s diagnózou plicního karcinomu, v době stanovení diagnózy se u 87 % nemocných se SCLC prokazují již pokročilá stadia nemoci.
V přehledu jsou uvedeny prognostické faktory, způsob určování stadia onemocnění a doporučené léčebné postupy. Základem současné léčby SCLC je kombinovaná chemoterapie s radioterapií, spíše pak výjimečně i s chirurgickou léčbou. Z hlediska dosažení léčebné odpovědi se SCLC dělí na onemocnění chemosenzitivní, chemorezistentní a chemorefrakterní. V přehledu jsou uvedeny aktuální kombinace cytostatik v 1. a ve 2. léčebné linii, zdůrazněn je význam konkomitantní chemoradioterapie u limitovaných forem onemocnění i význam profylaktického ozáření mozku při dosažené remisi nádoru.
V blízké budoucnosti lze u SCLC očekávat i možnost využití protinádorové imunoterapie protilátkami proti CTLA-4 a PD-1/PD-L1, případně na bázi vakcín z dendritických buněk.
Souběžná chemoterapie a radioterapie karcinomu plic
08/2016 Milada Zemanová
Konkomitantní chemoradioterapie (konkomCRT) je jednoznačně léčbou volby u pacientů s inoperabilním plicním karcinomem malobuněčného i nemalobuněčného typu v případě výkonnostního stavu PS 0-1, kdy nabízí nejdelší přežití za cenu vyšší akutní toxicity, hlavně jícnové. Standardní dávkou je 60-66 Gy/30-33 frakcí/6-6,5 týdne, zvyšování dávky se mimo kontrolované klinické studie nedoporučuje pro riziko toxicity. Souběžná chemoterapie je založena na cisplatině nebo karboplatině, v kombinaci s platinovým derivátem se podává etoposid, paklitaxel, docetaxel, vinorelbin nebo pemetrexed. I když používané protokoly někdy podávají chemoterapii v celkové době 12 týdnů, není ve skutečnosti doklad o prospěchu indukční nebo konsolidační chemoterapie mimo dobu radioterapie. Zahájení radioterapie se doporučuje nejpozději po druhém indukčním cyklu.
Konkomitantní chemoradioterapie je indikována též předoperačně nebo pooperačně. Předoperační konkomCRT je možností u resekabilního stadia IIIA (minimální N2 a možnost lobektomie). Předoperační konkomCRT je doporučena pro resekabilní tumory horního sulku. Stanovení resekability v trimodální léčbě má být provedeno před zahájením jakékoli léčby. Pacienti ve stadiu peroperačně uzavřeném jako pN2+ mají prospěch z pooperační radioterapie (PORT) přidané k adjuvantní chemoterapii. Optimální sekvence PORT nebyla stanovena, obvykle po chemoterapii. PORT konkomitantně s adjuvantní chemoterapií je možná bezpečně u „fit“ nemocných a je doporučena v případě pozitivního okraje (R1 nebo R2 resekce).
CELÝ ČLÁNEK
Konkomitantní chemoradioterapie (konkomCRT) je jednoznačně léčbou volby u pacientů s inoperabilním plicním karcinomem malobuněčného i nemalobuněčného typu v případě výkonnostního stavu PS 0-1, kdy nabízí nejdelší přežití za cenu vyšší akutní toxicity, hlavně jícnové. Standardní dávkou je 60-66 Gy/30-33 frakcí/6-6,5 týdne, zvyšování dávky se mimo kontrolované klinické studie nedoporučuje pro riziko toxicity. Souběžná chemoterapie je založena na cisplatině nebo karboplatině, v kombinaci s platinovým derivátem se podává etoposid, paklitaxel, docetaxel, vinorelbin nebo pemetrexed. I když používané protokoly někdy podávají chemoterapii v celkové době 12 týdnů, není ve skutečnosti doklad o prospěchu indukční nebo konsolidační chemoterapie mimo dobu radioterapie. Zahájení radioterapie se doporučuje nejpozději po druhém indukčním cyklu.
Konkomitantní chemoradioterapie je indikována též předoperačně nebo pooperačně. Předoperační konkomCRT je možností u resekabilního stadia IIIA (minimální N2 a možnost lobektomie). Předoperační konkomCRT je doporučena pro resekabilní tumory horního sulku. Stanovení resekability v trimodální léčbě má být provedeno před zahájením jakékoli léčby. Pacienti ve stadiu peroperačně uzavřeném jako pN2+ mají prospěch z pooperační radioterapie (PORT) přidané k adjuvantní chemoterapii. Optimální sekvence PORT nebyla stanovena, obvykle po chemoterapii. PORT konkomitantně s adjuvantní chemoterapií je možná bezpečně u „fit“ nemocných a je doporučena v případě pozitivního okraje (R1 nebo R2 resekce).
Současné možnosti adjuvantní chemoterapie u nemalobuněčného karcinomu plic
08/2016 Vítězslav Kolek
Adjuvantní chemoterapie se považuje za standardní metodu u nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) stadií II a IIIA, v rámci studií i u stadia IB. Je indikována u pacientů s dobrým výkonnostním stavem (PS 0-1), o horní hranici věku se diskutuje. Doporučení se opírá o výsledky řady studií fáze III a rozsáhlých metaanalýz, které potvrdily vliv adjuvantní chemoterapie na snížení relativního rizika úmrtí i absolutní zlepšení pětiletého přežití. V léčbě je preferována cisplatina, nejčastěji s vinorelbinem, ale i s jinými cytostatiky, jako je paklitaxel, docetaxel, gemcitabin a pemetrexed. Studie s biologicky cílenou léčbou nebo podáváním vakcín zatím neprokázaly účinnost. Současné snahy směřují ke zlepšení účinnosti, snížení vedlejších účinků léčby a ke zpřesnění výběru pacientů. Jsou hledány prognostické a prediktivní biomarkery, které by umožnily personalizaci adjuvantní chemoterapie.
CELÝ ČLÁNEK
Adjuvantní chemoterapie se považuje za standardní metodu u nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) stadií II a IIIA, v rámci studií i u stadia IB. Je indikována u pacientů s dobrým výkonnostním stavem (PS 0-1), o horní hranici věku se diskutuje. Doporučení se opírá o výsledky řady studií fáze III a rozsáhlých metaanalýz, které potvrdily vliv adjuvantní chemoterapie na snížení relativního rizika úmrtí i absolutní zlepšení pětiletého přežití. V léčbě je preferována cisplatina, nejčastěji s vinorelbinem, ale i s jinými cytostatiky, jako je paklitaxel, docetaxel, gemcitabin a pemetrexed. Studie s biologicky cílenou léčbou nebo podáváním vakcín zatím neprokázaly účinnost. Současné snahy směřují ke zlepšení účinnosti, snížení vedlejších účinků léčby a ke zpřesnění výběru pacientů. Jsou hledány prognostické a prediktivní biomarkery, které by umožnily personalizaci adjuvantní chemoterapie.