Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek pneumologie. Zobrazit všechny články

Individualizovaná léčba pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic

04/2018 MUDr. Jaromír Roubec, Ph.D.
Autor v článku popisuje zásadní léčebné etapy a změny v přístupu k léčbě pokročilého a metastatického karcinomu plic za poslední tři desetiletí se zaměřením na současný bouřlivý vývoj v cílené personalizované biologické léčbě a v imunoterapii této nemoci spolu s dalšími perspektivami výzkumu a klinické praxe.
CELÝ ČLÁNEK

Erlotinib v léčbě pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic - dosavadní zkušenosti a výsledky v České republice

04/2018 MUDr. Helena Čoupková, Mgr. Renata Chloupková, Marek Konečný, Mgr. Magda Bařinová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., doc. MUDr. František Salajka, CSc., doc. MUDr. Milada Zemanová, CSc., MUDr. Leona Koubková, MUDr. Libor Havel, MUDr. Kateřina Košatová
Erlotinib je inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), lék účinný v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (non-small-cell lung cancer, NSCLC). V našem sdělení předkládáme soubor pacientů s pokročilým NSCLC léčených v České republice v rámci lékového registru TULUNG (kromě pacientů z Fakultní nemocnice v Ostravě). Do 2. 10. 2017 bylo v tomto souboru léčeno erlotinibem 3 763 pacientů. Četnost léčebných odpovědí v celém souboru byla 8,7 %, kontroly onemocnění bylo dosaženo v 58,5 %. Data o přežití byla aktualizována ke dni 21. 5. 2018 - přežití bez progrese onemocnění a celkové přežití byly 3,1 měsíce a 7,7 měsíce. V našem hodnocení jsme zaznamenali statisticky signifikantní rozdíl v účinnosti léčby v celkovém přežití a v přežití bez progrese u pacientů podle stavu mutace EGFR, stavu výkonnosti, pohlaví a kuřáctví, jen v přežití bez progrese navíc i podle linie léčby. Podle našich výsledků se kožní toxicita ukázala jako prognostický faktor. Rozdíl v účinnosti léčby u skvamózních a neskvamózních karcinomů nebyl statisticky významný. Z 3763 nemocných se u 1592 (42,3 %) vyskytly nežádoucí účinky léčby, nejčastější byly vyrážka (35,3 %) a průjem (16,3 %). U 13,6 % pacientů byly hlášeny nežádoucí účinky stupně 3-4, nejčastěji opět vyrážka (9,0 %) a průjem (3,0 %). Naše výsledky potvrzují účinnost a bezpečnost léčby erlotinibem v první a dalších liniích terapie pokročilého NSCLC.
CELÝ ČLÁNEK

Alecensa - nová naděje pro pacienty s nemalobuněčným karcinomem plic s pozitivitou ALK

04/2018 MUDr. Leona Koubková
Možnosti léčby nemalobuněčného karcinomu plic se na základě lepšího porozumění molekulární biologii nádorů rozšiřují. Identifikace genetických změn vedla k vývoji řady malých molekul tyrozinkinázových inhibitorů, jejichž cílem je ovlivnit změněné signální dráhy u nádorů s těmito genetickými změnami. Jednou z těchto genetických změn je přestavba genu anaplastické lymfomové kinázy (ALK), při jejímž výskytu je indikována léčba inhibitory ALK. Inhibitor ALK 2. generace alectinib prokázal svoji účinnost nejen při selhání léčby inhibitorem ALK 1. generace, ale také v první linii léčby, a to i díky své účinnosti v centrálním nervovém systému.
CELÝ ČLÁNEK

Erlotinib v léčbě nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic - aktuální možnosti jeho použití, zkušenosti v ČR

02/2018 MUDr. Markéta Černovská
Cílená léčba představuje terapeutický přístup na subcelulární úrovni. Zasahuje do intracelulárních mechanismů inhibicí signální transdukce. Cílená léčba ovlivňuje přirozené regulační mechanismy řídící metabolismus, proliferaci a migraci nádorových buněk. Nejlépe prozkoumanou strukturou, která je terčem cílené protinádorové léčby nemalobuněčného karcinomu plic, je receptor pro epidermální růstový faktor. Erlotinib je nízkomolekulární lék, jehož cílem je tyrozinkinázová doména receptoru pro epidermální růstový faktor. Je indikován k léčbě lokálně pokročilého nebo metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic v první, druhé či třetí linii léčby v monoterapii či v kombinaci s bevacizumabem v první linii léčby pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic s aktivující mutací genu receptoru pro epidermální růstový faktor.
CELÝ ČLÁNEK

Crizotinib v léčbě nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic

02/2018 MUDr. Ondřej Venclíček
Crizotinib je tyrozinkinázový inhibitor ALK, ROS1 a MET, schválený k léčbě ALK a ROS1 pozitivního, pokročilého, nemalobuněčného plicního karcinomu jak v 1. linii léčby, tak u pacientů již dříve léčených. Následující text se zabývá výsledky studií, které ukázaly roli crizotinibu v léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu, jeho jednotlivými molekulárními cíli (ALK, ROS1 a MET), mechanismem působení a nežádoucími účinky.
CELÝ ČLÁNEK

Účinnost erlotinibu ve vyšších liniích léčby nemalobuněčného plicního karcinomu

01/2018 MUDr. Jana Krejčí, MUDr. Daniel Krejčí, doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
V léčbě bronchogenních karcinomů se stále více uplatňuje cílená terapie. Jednou z možností je i podání erlotinibu ve vyšších liniích léčby u nemocných s nemalobuněčnými karcinomy. Naše dvě kasuistiky dokládají velmi dobrý léčebný účinek s minimální toxicitou, a to jak u adenokarcinomu bez přítomné mutace receptoru pro epidermální růstový faktor, tak u epidermoidního karcinomu.
CELÝ ČLÁNEK

Erlotinib v první linii léčby metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic

01/2018 MUDr. Daniel Krejčí, MUDr. Jana Krejčí, doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
V následujícím textu pojednáváme o případu pacientky s nemalobuněčným karcinomem plic, u které byla prokázána přítomnost aktivační mutace epidermálního růstového faktoru, na základě čehož jsme nemocnou léčili v první linii 15 měsíců erlotinibem až do progrese onemocnění. V druhé linii absolvovala pacientka tři cykly chemoterapie s pemetrexedem v monoterapii, tato léčba pak byla ukončena pro progresi a velkou hematotoxicitu. Další postup probíhá již cestou spádové onkologie na přání nemocné.
CELÝ ČLÁNEK

Afatinib v klinické praxi - kasuistika pacienta s osmnáctiměsíčním přežitím bez progrese a vysokou kvalitou života

01/2018 MUDr. Jaromír Roubec, Ph.D., MUDr. Radoslava Černeková
Autor předkládá kasuistiku pacienta léčeného afatinibem. Jedná se o muže narozeného v roce 1961, u něhož byl 3. 6. 2014 perthorakální punkcí ložiska levé plíce pod kontrolou CT diagnostikován primární plicní adenokarcinom acinárně mikropapilárního typu, podle TNM klasifikace T4N3M1b st. IV, s oboustranným metastatickým postižením plic, karcinomatózní lymfangoitidou, výpotkem a metastázami do jater a štítné žlázy. Ložisko metastázy ve štítné žláze bylo ověřeno punkčně a porovnáno se vzorkem tkáně odebrané z plíce. Výkonnostní status podle ECOG byl 1. molekulárněgenetickým vyšetřením 20. 6. 2014 byla zjištěna aktivační mutace EGFR v exonu 21 L858R, byla zjištěna i amplifikace genu EGFR, nebyla nalezena přestavba genu ALK a ROS1. Pacient byl pouze příležitostný kuřák, k lékaři se dostal pro úbytek hmotnosti sedm kilogramů za tři měsíce a dechové stesky se suchým pokašláváním. Léčba afatinibem v časném přístupu byla zahájena 27. 6. 2014, tedy za méně než měsíc od odběru tkáně. Pacient byl v pravidelném sledování s dlouhodobou výraznou parciální regresí postižení plic, jater a štítné žlázy při zlepšení výkonnostního stavu podle ECOG na 0 až do progrese nemoci po 18 měsících léčby do CNS s celkovým přežitím 28 měsíců.
CELÝ ČLÁNEK

Tyrozinkinázové inhibitory EGFR třetí generace cílící na mutaci T790M v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic

01/2018 MUDr. Libor Havel
Tyrozinkinázové inhibitory EGFR se staly základní léčbou nemocných s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic s mutacemi EGFR, vyznačující se vysokou četností léčebných odpovědí a prodloužením doby do progrese nemoci ve srovnání s klasickou léčbou platinovým dubletem. U většiny nemocných dochází zhruba do 12 měsíců od zahájení léčby k vzniku sekundární rezistence a progresi nemoci. Nejčastějším mechanismem této rezistence je mutace T790M. Inhibitory EGFR 3. generace jsou cílené proti této mutaci. Z doposud testovaných inhibitorů 3. generace se do klinické praxe doposud dostal pouze osimertinib. V článku budou shrnuta data o účinku tyrozinkinázových inhibitorů 3. generace v léčbě nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic.
CELÝ ČLÁNEK

Zvládání průjmu jako nežádoucího účinku při léčbě afatinibem - kasuistika

06/2017 MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D., MUDr. Hynek Mírka, Ph.D., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Afatinib je perorální přípravek, tyrozinkinázový inhibitor receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR) druhé generace. Užívá se v léčbě neresekabilního lokálně pokročilého či metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic, u nemocných s pozitivními mutacemi genu kódujícího receptor pro epidermální růstový faktor. Afatinib jako první tyrozinkinázový inhibitor EGFR prokázal prodloužení celkového přežití ve srovnání s chemoterapií u nemocných s pozitivní mutací EGFR na exonu 19 (prodloužení mediánu přežití o 12,2 měsíce při použití afatinibu). Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří vyrážka, průjem, stomatitida a paronychium. Pro zvládání nežádoucích účinků je nutné, aby nemocný spolupracoval a byl dobře informován. Na Klinice pneumologie a ftizeologie FN a LF UK Plzeň se nám osvědčilo zkrácené písemné poučení, které je součástí lékařské zprávy. V případě průjmů je nutná dostatečná hydratace, dietní opatření a užívání loperamidu, kterým by měl být nemocný vybaven ihned při zahájení léčby afatinibem. Kazuistika dokládá dobré zvládnutí nežádoucích účinků u spolupracující nemocné s vysokou adherencí k léčbě. V souhlase s literaturou zůstává dobrý léčebný účinek neovlivněn i při redukci denní dávky afatinibu na polovinu.
CELÝ ČLÁNEK

Crizotinib - stále léčba volby pro pacienty s plicními adenokarcinomy s ALK translokací?

06/2017 MUDr. Martin Svatoň, prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Crizotinib je tyrozinkinázový inhibitor cílící na translokaci genu ALK. Na základě studií Profile 1007 a Profile 1014 se v minulosti stal základem léčby pro pacienty s translokací ALK jak v první, tak případně i ve druhé linii léčby. Jeho toxický profil je přijatelný a obvykle dobře zvládnutelný. V České republice byl vzhledem k formě úhrady užíván dosud výhradně v linii druhé a v článku dokládáme zkušenosti z našeho pracoviště s tímto přípravkem. V současné době doložily účinnost u nemocných s translokacemi ALK i další léky (ceritinib, alectinib), a tak je otázkou, jaké léčebné schéma zvolit, což je blíže probráno v diskusi.
CELÝ ČLÁNEK

Giotrif v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic - kasuistika

04/2017 MUDr. Libor Havel
Aktivační mutace receptoru pro epidermální růstový faktor se vyskytují asi u 50 % nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic asijského původu.1 Ve střední Evropě se tento typ mutací vyskytuje méně často, a to asi u 10-12 % nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic.2 Tato molekulární alterace predikuje senzitivitu k léčbě tyrozinkinázovými inhibitory první a druhé generace: gefitinibu, erlotinibu, afatinibu. Četnost léčebných odpovědí a doba do progrese nemoci je při jejich použití vyšší v porovnání se standardní chemoterapií platinovým dubletem. V případě průkazu těchto mutací tedy tyrozinkinázové inhibitory receptoru pro epidermální růstový faktor představují léčebný standard.
CELÝ ČLÁNEK

Imunoterapie nemalobuněčného karcinomu plic cestou anti-PD-L1 protilátek

04/2017 Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Je referováno o imunoonkoterapii zaměřené na inhibici ligandu proteinu programované smrti PD-L1 (programmed death-ligand 1, PD-L1) u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic ve druhé nebo třetí linii léčby podle výsledků studií POPLAR a OAK. Léčebný přípravek z této skupiny - atezolizumab - prokázal zlepšení přežití ve srovnání s docetaxelem u všech podskupin nemocných s výjimkou nádorů s pozitivitou receptorů pro epidermální růstový faktor a anaplastickou lymfomovou kinázu. Účinnost byla největší u nádorů s vysokou expresí PD-L1 a velkou lymfocytární infiltrací nádoru, ale byla zjištěna i u nízké nebo neprůkazné exprese. Lék byl velmi dobře tolerován a je další nadějí pro nemocné s metastazujícím a lokálně pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic.
CELÝ ČLÁNEK

Role pembrolizumabu v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic

03/2017 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Bronchogenní karcinom patří k nejčastěji se vyskytujícím karcinomům na světě. Zhruba u 85 % bronchogenních karcinomů se jedná o nemalobuněčný karcinom (non-small-cell lung carcinoma, NSCLC). Novým přístupem v léčbě tohoto nádorového onemocnění je imunoterapie. Tato léčba není zaměřena na nádor samotný, ale na imunitní systém pacienta. Pembrolizumab je humánní monoklonální protilátka, která se váže na receptor programované buněčné smrti PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti, programmed cell death-1), a blokuje tak jeho interakci s ligandy membránového proteinu programované buněčné smrti (programmed cell death ligand, PD-L) - PD-L1 a PD-L2. Zablokování receptoru PD-1 pembrolizumabem znemožní vazbu příslušných ligandů, a tím dochází k posílení T-buněčné imunitní odpovědi organismu, která tak může být použita i v boji proti samotnému nádoru. V článku jsou prezentovány výsledky studií, které prokazují účinnost pembrolizumabu v první i v dalších liniích léčby. Pro indikaci pembrolizumabu jak v první, tak v následujících liniích léčby NSCLC je třeba znát stav nádorové exprese PD-L1, a to u všech NSCLC bez ohledu na histologický typ.
CELÝ ČLÁNEK

Jak se liší strategie léčby skvamózního a neskvamózního nemalobuněčného karcinomu plic?

03/2017 MUDr. Libor Havel
Celosvětově přestavuje bronchogenní karcinom jednu z nejčastějších malignit. V průměru je každý rok diagnostikováno 1,8 milionu nových případů karcinomu plic a asi 1,6 milionu pacientů na plicní karcinom zemře. V globálním měřítku dochází během posledních dvou desetiletí k posunu procentuální zastoupení jednotlivých histologických typů. Převažujícím histologickým typem se postupně stávají neskvamózní karcinomy, podíl skvamózních a malobuněčných karcinomů se snižuje. U neskvamózních karcinomů také bylo zavedeno nejvíce nových molekul do klinické praxe. Existuje však nějaký zásadní rozdíl ve strategii léčby skvamózních a non-skvamózních karcinomů?
CELÝ ČLÁNEK

Léčba generalizovaného nemalobuněčného karcinomu plic crizotinibem - kasuistika

03/2017 MUDr. Leona Koubková
Cílená léčba na podkladě prediktivních biomarkerů, které předpovídají její účinnost, nám alespoň u některých pacientů umožňuje léčbu individualizovat a v posledních letech vedla ke zlepšení léčebných výsledků u pacientů s nepříznivou diagnózou nemalobuněčného karcinomu plic. Jedním z těchto prediktivních biomarkerů je přestavba genu EML-4-ALK a ROS1, kdy je indikována léčba inhibitory ALK a ROS1.
CELÝ ČLÁNEK

Osimertinib – nový perorální inhibitor tyrozinkinázy EGFR třetí generace

02/2017 MUDr. Leona Koubková
Nemalobuněčný plicní karcinom (non‑small cell lung cancer, NSCLC) je onemocněním s nepříznivou prognózou. Dnes již víme, že představuje geneticky rozdílnou skupinu nádorů. A právě tato genetická rozdílnost vede ke snaze o individualizovanou léčbu na základě prediktivních faktorů, které předpovídají účinnost léčby. Jedním z prediktivních faktorů při léčbě NSCLC jsou mutace genu receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR), při jejíž přítomnosti je indikována léčba inhibitory tyrozinkinázy (TKI) EGFR. I v případě této léčby však musíme počítat se vznikem rezistence. Mechanismy jejího vzniku jsou různé, nejčastěji (až v 60 %) se jedná o mutaci T790M na exonu 20. V listopadu roku 2015 Food and Drug Administration a poté v únoru roku 2016 European Medicines Agency schválily TKI EGFR třetí generace osimertinib k léčbě pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím NSCLC s prokázanou mutací T790M EGFR.
CELÝ ČLÁNEK

Inhibitory ALK v léčbě pacientů s NSCLC

01/2017 Libor Havel
Pacienti s prokázanou translokací EML4-ALK představují malou, nicméně klinicky zajímavou podmnožinu nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem (non-small cell lung cancer, NSCLC). Během deseti let od objevu této genetické alterace jsme svědky překotného vývoje na poli léčby těchto nemocných. Inhibice ALK (anaplastic lymphoma kinase) se stala pevnou součástí léčby první linie, k dispozici pro klinické použití jsou inhibitory ALK druhé generace a probíhá výzkum inhibitorů ALK dalších generací. Cílem sdělení je podat informaci k aktuálnímu postavení této modality v léčbě NSCLC.
CELÝ ČLÁNEK

Novinky v imunoterapii bronchogenního karcinomu

13/2016 Libor Havel
Imunoterapie cílená na osu PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti, programmed cell death 1) a PD-L1 (ligand membránového proteinu programované buněčné smrti, programmed cell death ligand 1) se již stala nedílnou součástí léčebných algoritmů pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic v druhé linii léčby. Na konferenci ESMO 2016 byla prezentována nová data potenciálně měnící klinickou praxi týkající se druhé a zejména první linie léčby nemalobuněčného karcinomu plic.
CELÝ ČLÁNEK

Tyrosinkinázové inhibitory v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic

13/2016 Jaromír Roubec
Práce popisuje více než dvacetiletou historii studia a následné léčby nemalobuněčného karcinomu plic tyrosinkinázovými inhibitory. Omezené možnosti chemoterapie byly následovány klinickým a molekulárně genetickým výzkumem s výsledkem dnes třetí generace tyrosinkinázových inhibitorů. Nové informace přinesly excelentní výsledky terapie lokálně pokročilých a metastazujících onemocnění pozitivních na receptor pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), nové znalosti máme také v léčbě onemocnění s výskytem nemutovaného typu EGFR. Je diskutována bezpečnost a tolerabilita této perorální terapie.
CELÝ ČLÁNEK
1 2