Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek pneumologie. Zobrazit všechny články

Je imunoterapeutická léčba přelomem v terapii plicních nádorů?

Supplementum 01/2019 Imunoterapie
Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.
Plicní karcinom vede k úmrtí do 5 let u 85-90 % nově zjištěných případů. Při vysoké mutační náloži patří k nádorům s dobrou odpovědí na protinádorovou imunoterapii pomocí inhibitorů kontrolních bodů buňky (checkpoint inhibitory). Monoklonální protilátky proti PD-1 receptoru (nivolumab, pembrolizumab) nebo proti PD-L1 ligandu (atezolizumab, durvalumab) byly registrovány pro klinické podávání u nádorů plic. Přelomem ve druhé (a další) linii léčby pokročilého nemalobuněčného plicního karcinomu (non-small cell lung cancer, NSCLC) je dříve nedosažený medián přežití nad 12 měsíců, prospěch se týká zejména u nemocných s vysokou expresí PD-L1. Přelomem v první linii léčby pokročilého NSCLC u nemocných s vysokou expresí PD-L1 (TPS > 50 %) je významně vyšší účinnost monoterapie pembrolizumabem oproti chemoterapii s mediánem přežití nad 20 měsíců. U nemocných s nízkou nebo zcela negativní expresí PD-L1 je kombinace chemoterapie + imunoterapie významně lepší než chemoterapie samotná, s mediány přežití v různých hodnoceních 15,2-23,7 měsíce, což je dvojnásobek výsledků dosahovaných chemoterapií samotnou. Přelomem u inoperabilního NSCLC je významné prodloužení dvou a tříletého přežití, o 50 % delší medián přežití, po 20 letech léčebné stagnace zdvojnásobení procenta potenciálně vyléčených pacientů. Přelomem u malobuněčného karcinomu extenzivního stadia je významné prodloužení přežití a dosažení významně vyššího počtu dlouhodobých remisí přidáním atezolizumabu k standardní chemoterapii karboplatina plus etoposid.
CELÝ ČLÁNEK

Crizotinib v léčbě ALK-pozitivních pacientů s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic

01/2019 MUDr. Jana Krejčí; MUDr. Daniel Krejčí; MUDr. Petr Opálka, CSc., MBA
Plicní karcinom patří k nejčastějším a také nejzhoubnějších onemocněním. V současnosti již máme rozdílné léčebné přístupy u nemalobuněčných plicních karcinomů nejen podle histologie, ale i na základě molekulárně genetických vlastností. Standardem by mělo být vyšetření molekulárního profilu receptoru pro epidermální růstový faktor aktivačních mutací a ALK (anaplastic lymphoma kinase) translokace u všech pacientů s non-skvamózní histologií ještě před zahájením léčby. Crizotinib je tyrozinkinázový inhibitor směřující na translokaci genu ALK. Na základě studií Profile 1007 a Profile 1014 se v minulosti stal základem léčby pro ALK-pozitivní pacienty. Naše kazuistika je ukázkou dobré účinnosti crizotinibu ve druhé linii léčby nemocné s adenokarcinomem plic.
CELÝ ČLÁNEK

Stereotaktická radioterapie jako alternativa k chirurgickému řešení časného stadia nemalobuněčného karcinomu plic

01/2019 MUDr. Stanislav Hloušek; doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
Kazuistika představuje případ pacienta s nemalobuněčným karcinomem plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) klinického stadia IA3, který odmítl chirurgické odstranění tumoru. Místo operace byla pacientovi nabídnuta varianta stereotaktické radioterapie, se kterou pacient souhlasil a následně podstoupil bez komplikací. Při následných kontrolách byla pozorována na CT (výpočetní tomografie) snímcích parciální remise. Po jednom roce od terapie je pacient bez známek progrese či generalizace. Případ tak představuje alternativní možnost ke standardní operační léčbě pro pacienty, u kterých z různých důvodů tato modalita není indikovaná či preferovaná.
CELÝ ČLÁNEK

Funkční plicní vyšetření před plicní resekcí - kazuistika

01/2019 MUDr. Petra Zemanová
Kazuistika popisuje případ 70letého pacienta, celoživotního kuřáka, léčeného pro CHOPN a interní komorbidity, který podstoupil diagnostický proces pro tumorózní ložisko lokalizované v apexu pravého horního plicního laloku. Po kompletním funkčním plicním vyšetření byla indikována a následně byla provedena pravostranná horní lobektomie. Vzhledem ke klinickému stadiu IIB byla podána adjuvantní chemoterapie. Následná diskuse se zabývá algoritmem funkčního vyšetření před plicní resekcí.
CELÝ ČLÁNEK

Radioterapie plicních nádorů

01/2019 Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.
V léčbě plicního karcinomu je základní modalitou radioterapie, která má prokázaný léčebný prospěch v radikálních i paliativních indikacích až u 76 % všech nemocných. V České republice dlouhodobě nepřekračuje podíl nemocných s bronchogenním karcinomem léčených radioterapií 25 %. V případě klinicky inoperabilního nemalobuněčného plicního karcinomu ve stadiu I je metodou volby stereotaktická radioterapie, která umožňuje lokální kontrolu až 90 % po třech letech a účinností je srovnatelná s operací, s lepší tolerancí. Pooperační radioterapie je vhodná v případě postižených mediastinálních uzlin. U lokálně pokročilého inoperabilního NSCLC je standardem konkomitantní chemoradioterapie podávaná souběžně s chemoterapií založené na dvojkombinaci cytostatik obsahující platinový derivát, neosvědčila se paušální eskalace dávky nad 60 Gy/6 týdnů pro vzrůst toxicity s vyšším rizikem úmrtí. Zlepšení výsledků léčby přinášejí technické inovace, jako jsou radioterapie s modulovanou intenzitou svazku, radioterapie řízená obrazem nebo sledování dýchacích pohybů v čase. Jednoznačný přínos léčby protonovým svazkem nebyl zatím prokázán. U malobuněčného karcinomu je ve stadiu limited disease nejúčinnější konkomitantní chemoradioterapie, se začátkem ozařování nejpozději od třetího cyklu chemoterapie, v dávce 66 Gy/33 frakcích nebo hyperfrakcionace 2* denně po dobu tří týdnů do dávky 45 Gy. Radioterapie se doporučuje i ve stadiu extensive disease (ED) jako konsolidační léčba po chemoterapii při velmi dobré léčebné odpovědi. V léčbě malobuněčných karcinomů je standardně doporučováno preventivní ozáření mozku, i když studie z poslední doby jako alternativu uvádějí pečlivé a časté sledování pomocí magnetické rezonance a včasnou léčbu v asymptomatickém stadiu. U nemalobuněčného plicního karcinomu snižuje preventivní ozáření podíl nemocných s rozvojem metastáz v mozku z 30 na 8 %, ale prodloužení přežití tím nebylo prokázáno.
CELÝ ČLÁNEK

Adjuvantní systémová léčba po radikální resekci nemalobuněčného karcinomu plic - realita a nové možnosti

01/2019 Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Adjuvantní chemoterapie (AC) po radikální resekci je standardní metodou nemalobuněčného karcinomu plic (non-small cell lung cancer, NSCLC) u stadií IB (u nádorů od 4 cm v průměru), II a IIIA. Doporučení se opírá o výsledky rozsáhlých metaanalýz, které potvrdily snížení relativního rizika úmrtí i absolutní zlepšení pětiletého přežití od 4 % do 5 %. Díky poměrně malému profitu a nežádoucím účinkům je používání AC v praxi limitováno. Preferuje se kombinace vinorelbinu s cisplatinou, ale používá se i carboplatina, zvláště u nemocných s horším výkonnostním stavem, vyšším věkem a komorbiditami. Současné snahy směřují ke zlepšení účinnosti a ke zpřesnění výběru nemocných. Jsou hledány prognostické a prediktivní biomarkery, které by umožnily personalizaci adjuvantní chemoterapie. U nemocných s NSCLC po radikálním chirurgickém zákroku se ověřují další možnosti systémové léčby. Doposud se jednoznačně neprosadila biologicky cílená léčba, třebaže už dvě studie prokázaly zlepšení přežití při dlouhodobém podávání tyrozinkinázových inhibitorů u nádoru s mutací EGFR (epidermal growth factor receptor, receptor epidermálního růstového faktoru). Probíhá několik rozsáhlých studií fáze 3 s imunoterapií u nemocných s různou expresí PDL-1. Jejich výsledky jsou očekávány s velkou nadějí.
CELÝ ČLÁNEK

Endoskopická diagnostika a léčba nádorů plic

01/2019 MUDr. Jiří Votruba, Ph.D.
Moderní plicní diagnostická a terapeutická bronchologie je dynamicky se rozvíjející obor, který se již dávno nevěnuje jen endobronchiální problematice, ale také, či spíše zejména diagnostice a léčbě patologií parenchymových, patologií mediastina, ale i pleurální dutiny. Zůstaneme u standardního dělení endoskopickém metod podle určení, i když se stále více jeví jako přežité vzhledem k nastávajícím možnostem hybridních a kombinovaných výkonů.
CELÝ ČLÁNEK

Chirurgická léčba časných stadií nemalobuněčného karcinomu plic

01/2019 Prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D.
Chirurgická léčba je základním kamenem léčby u časných stadií nemalobuněčného karcinomu plic. Zlatým standardem je lobektomie a systematická mediastinální lymfadenektomie. U vysoce rizikových pacientů může být ve velmi selektovaných případech zvážena sublobární resekce. VATS (video-assisted minithoracothomy, minithorakotomie) resekce se stává metodou volby pro rychlejší zotavení pacientů, nižší morbiditu a srovnatelnou onkologickou účinnost ve srovnání s otevřenými výkony. Pro dobré výsledky je klíčová centralizace do vysokoobjemových specializovaných pneumoonkochirurgických center.
CELÝ ČLÁNEK

Osimertinib a jeho uplatnění v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic v ČR

06/2018 MUDr. Daniel Krejčí; MUDr. Jana Krejčí; doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D.
U pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic s prokázanými aktivačními mutacemi receptoru pro epidermální růstový faktor (mutated epidermal growth factor receptor, mEGFR) byl opakovaně prokázán signifikantní benefit z léčby tyrozinkinázovými inhibitory. Průměrně do 10 měsíců však dochází ke vzniku rezistentních mutací, z nichž 60 % tvoří mutace T790M. Osimertinib je účinná molekula jak v léčbě nemocných s běžnými aktivačními mutacemi EGFR, tak u pacientů se získanou rezistencí v podobě mutace T790M, což bylo potvrzeno řadou klinických studií. AURA III potvrdila svůj primární cíl, a to prodloužení doby bez progrese u T790M pozitivních pacientů léčených osimertinibem v druhé linii oproti standardní chemoterapii. Studie FLAURA prokázala signifikantní prodloužení doby bez progrese u nepředléčených mEGFR pozitivních pacientů ve srovnání se standardem léčby, tj. erlotinibem a gefitinibem. Osimertinib také vykázal dobrou účinnost v centrální nervové soustavě a příznivý bezpečnostní profil. Osimertinib je v České republice registrován k léčbě jak pacientů s potvrzenými aktivačními mutacemi EGFR v první linii, tak u pacientů s prokázanou mutací T790M. V době sepsání článku je však dostupný pouze na paragraf 16 zákona č. 48/1997 Sb., Zákona o veřejném zdravotním pojištění. Dobré výsledky léčby osimertinibem reflektuje i kasuistika v druhé části článku.
CELÝ ČLÁNEK

Neuroendokrinní nádory plic - aktuální možnosti léčby

06/2018 MUDr. Markéta Černovská
Neuroendokrinní tumory představují heterogenní skupinu nádorů vycházejících z neuroendokrinního systému. Plicní neuroendokrinní tumory zahrnují jak tumory s nízkou či střední malignitou (typický a atypický karcinoid), tak tumory vysoce agresivní (velkobuněčný neuroendokrinní karcinom a malobuněčný karcinom). Nejčastěji se vyskytující neuroendokrinní tumor plic je malobuněčný karcinom, který představuje 15-20 % plicních malignit. Karcinoidy zaujímají 1-2 % všech plicních nádorů. Imunoterapie se ukazuje jako nadějná léčebná možnost i u plicního karcinomu. Léčba blokádou kontrolních imunitních bodů (immune checkpoints) zahrnuje monoklonální protilátky blokující CTLA-4 (cytotoxický T lymfocytární antigen) a protilátky blokující receptor PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti) a jeho ligand PD-L1.
CELÝ ČLÁNEK

Atezolizumab v léčbě pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic

05/2018 MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D.
Atezolizumab (Tecentriq®) je novým reprezentantem z řady imunoterapeutických léků a zároveň první protilátkou proti ligandu proteinu programované buněčné smrti (programmed cell death protein 1, PD-L1) schválenou pro léčbu pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic po selhání chemoterapie. Selektivně působí na PD-L1, čímž obnovuje potlačenou schopnost T lymfocytů zabíjet nádorové buňky a zároveň minimalizuje nežádoucí účinky léčby šetřením interakce PD-L2 s PD-1 receptorem. V klinických studiích fáze II/IM prokázal atezolizumab prodloužení celkového přežití o 4,2 měsíce ve srovnání se standardní chemoterapií docetaxelem při uspokojivém bezpečnostním profilu léčby. Perspektivní se jeví i předpokládaná úloha v první linii léčby v kombinaci s chemoterapií a bevacizumabem.
CELÝ ČLÁNEK

Je věk limitujícím faktorem pro léčbu nivolumabem?

05/2018 MUDr. Libor Havel
Imunoterapie jako nová léčebná modalita je v léčbě nemalobuněčného karcinomu v současnosti široce akceptována a vnímána jako modalita měnící po dlouhé době prognózu nemocných zásadním způsobem. Není však zcela jasné, nakolik je imunoterapie vhodná pro nemocné vyššího věku.
CELÝ ČLÁNEK

Perorální vinorelbin v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic - kasuistiky

05/2018 MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D.
Vinorelbin je semisyntetický vinca alkaloid druhé generace, který má nízkou afinitu k neurotubulům, z čehož vyplývá jeho nižší neurotoxicita. Vinca alkaloidy jsou mitotické jedy, které znemožňují správné vytváření mikrotubulů vazbou na tubulin. Způsobují tak depolymerizaci mikrotubulů a rozpouštění mitotického vřeténka, čímž zablokují dělení buněk a zapříčiňují poškození dalších dějů v závislosti na správné funkci mikrotubulů. V onkologii má vinorelbin širší využití, zejména v léčbě u metastazujícího karcinomu prsu a u nemalobuněčného plicního karcinomu, kde je použitelný ve všech stadiích v neoadjuvantní, adjuvantní i paliativní léčbě.
CELÝ ČLÁNEK

Nemalobuněčný karcinom plic s mutacemi genu receptoru epidermálního růstového faktoru

05/2018 Prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., Mgr. Blanka Robešová, Ph.D., MUDr. Ondřej Venclíček, MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, MUDr. Zdeněk Merta, CSc.
V případě nemalobuněčného karcinomu plic je známa existence somatických mutací v genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) a jejich vliv na senzitivitu k léčbě inhibitory tyrozinkinázy. Mutace se vyskytují v oblasti tyrozinkinázové domény mezi exonem 18 a 21 genu pro EGFR, převážně to jsou bodové záměny a delece, event. inzerce. V oblasti exonu 19 a 21 je soustředěno 80-90 % známých aktivačních mutací EGFR. Mezi tzv. aktivační mutace patří také bodová mutace G719X v exonu 18, bodové mutace L858R a L861Q v exonu 21 a delece v exonu 19. Mezi tzv. rezistentní mutace patří inzerce v exonu 20, bodové mutace T790M a S768I v exonu 20 a bodová mutace D761Y v exonu 19. Frekvence mutace genu pro EGFR v kavkazské populaci je 10 %. U nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic, u kterých se vyskytuje aktivační mutace pro EGFR, je nejúčinnější léčba tyrozinkinázovými inhibitory. V našem sdělení se věnujeme diagnostice aktivačních i rezistentních mutací genu pro EGFR a podáváme přehled o výsledcích léčby inhibitory tyrozinkinázy první, druhé a třetí generace.
CELÝ ČLÁNEK

Nemalobuněčný karcinom plic s přestavbou genů ALK a ROS1

05/2018 Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Autor v přehledném sdělení prezentuje současný stav diagnostiky a terapie pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genů ALK a ROS1. Diagnostika těchto nádorů se provádí ve specializovaných centrech s využitím histologie, imunohistochemie a fluorescenční in situ hybridizace. Nemocní s oběma typy nádorů - přestavba genu ALK i přestavba genu ROS1 - významně profitují z cílené terapie ALK a ROS1 inhibitorů. U pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genu ALK mezinárodní doporučení doporučují podávat alectinib, crizotinib nebo ceritinib, při selhání těchto přípravků přichází v úvahu brigatinib. U pokročilých nemalobuněčných karcinomů plic s přestavbou genu ROS1 je podle mezinárodních doporučení vhodný crizotinib, eventuálně ceritinib. V České republice nemá v současné době schválenou úhradu v první linii žádný z výše uvedených přípravků.
CELÝ ČLÁNEK

Plicní epitelioidní hemangioendoteliom

05/2018 MUDr. Petr Jakubec, Ph.D.
Plicní epitelioidní hemangioendoteliom je vzácný sarkomatózní nádor. Onemocnění postihuje více ženy a vrchol jeho výskytu je v nižším středním věku. V současné době neexistuje žádný diagnostický klinický ani laboratorní marker tohoto onemocnění. Klinický obraz nemoci je nespecifický a velmi variabilní. Diagnostika je založena na histologickém, resp. imunohistochemickém vyšetření bioptického vzorku tumoru. Vzhledem k nízkému stupni malignity má u solitárního postižení relativně dobrou prognózu a někdy dochází i ke spontánním remisím. Opačná situace je u mnohočetných lézí a metastáz nebo multicentrického postižení různých orgánů, kdy se chová velmi agresivně a jakákoliv léčba je většinou neúčinná. Jedinou standardní léčbou je v případě operabilních lézí resekce. V současnosti neexistuje žádná prokazatelně účinná terapie epitelioidního hemangioendoteliomu. Průběh nemoci bývá velmi variabilní a prognóza nemoci je nepředvídatelná.
CELÝ ČLÁNEK

Maligní mezoteliom pleury - současnost a perspektivy

05/2018 Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
V klinické praxi postihují pohrudnici ve velké většině nádory jiné primární lokalizace v rámci jejich generalizace. Nejčastějším primárním nádorem této oblasti je maligní mezoteliom. Jeho příčinou je většinou kontakt s azbestem a výskyt zatím stoupá, přestože je práce s azbestem v evropských zemích již zakázána. Diagnostika se opírá především o imunohistochemické vyšetření nádoru. Základní léčbou je v posledních 10 letech chemoterapie kombinací cisplatina a pemetrexed. Agresivita nádoru je ale vysoká a s úplným vyléčením nelze počítat. Operační přístup je limitován vhodným výběrem nemocných a dostatečnými zkušenostmi pracoviště. Provádí se extrapleurální pneumonektomie a v poslední době je preferována rozšířená pleurektomie v kombinaci s adjuvantní nebo neoadjuvantní chemoterapií či radioterapií. Randomizované studie však neukázaly významnější prodloužení přežití ve srovnání se standardní chemoterapií. Bohužel totéž lze zatím konstatovat o velkém množství studií s biologicky cílenou léčbou, imunoterapií a dalšími léky. Výzkum genetických a biologických charakteristik nádoru ale stále pokračuje a snaha zlepšit prognózu nemocných je enormní.
CELÝ ČLÁNEK

Neuroendokrinní plicní nádory

05/2018 MUDr. Marcela Tomíšková, MUDr. Lenka Jakubíková, Ph.D., MUDr. Bohdan Kadlec, Ph.D., MUDr. Jana Špeldová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.
Neuroendokrinní plicní nádory představují skupinu vzácných nádorů. Jejich incidence činí 1,35 případů na 100 000 obyvatel. Tvoří heterogenní skupinu od dobře a středně diferencovaných karcinoidů až po velmi agresivní, nízce diferencované karcinomy. Diagnostika se opírá o patomorfologii, imunohistochemické vyšetření a průkaz neuroendokrinní diferenciace. Jednotlivé typy neuroendokrinních plicních nádorů se mezi sebou liší lokalizací, biologickým chováním, klinickým obrazem, způsobem diagnostiky a léčebnými přístupy. Nízce diferencované karcinomy (LCNEC, SCLC) jsou agresivní, citlivé k chemoterapii a ozařování, ale mají špatnou prognózu. U dobře a středně diferencovaných neuroendokrinních plicních nádorů (typický a atypický karcinoid), zachycených v operabilním stadiu, vede chirurgické odstranění nádoru k jeho úplnému vyléčení. Analoga somatostatinových receptorů, peptidová radionuklidová receptorová terapie a/nebo inhibitory m-TOR (mammalian target of rapamycin) představují nové možnosti v léčbě recidivujících nebo inoperabilních neuroendokrinních plicních nádorů stupně I a II.
CELÝ ČLÁNEK

Individualizovaná léčba pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic

04/2018 MUDr. Jaromír Roubec, Ph.D.
Autor v článku popisuje zásadní léčebné etapy a změny v přístupu k léčbě pokročilého a metastatického karcinomu plic za poslední tři desetiletí se zaměřením na současný bouřlivý vývoj v cílené personalizované biologické léčbě a v imunoterapii této nemoci spolu s dalšími perspektivami výzkumu a klinické praxe.
CELÝ ČLÁNEK

Erlotinib v léčbě pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic - dosavadní zkušenosti a výsledky v České republice

04/2018 MUDr. Helena Čoupková, Mgr. Renata Chloupková, Marek Konečný, Mgr. Magda Bařinová, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., doc. MUDr. František Salajka, CSc., doc. MUDr. Milada Zemanová, CSc., MUDr. Leona Koubková, MUDr. Libor Havel, MUDr. Kateřina Košatová
Erlotinib je inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), lék účinný v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (non-small-cell lung cancer, NSCLC). V našem sdělení předkládáme soubor pacientů s pokročilým NSCLC léčených v České republice v rámci lékového registru TULUNG (kromě pacientů z Fakultní nemocnice v Ostravě). Do 2. 10. 2017 bylo v tomto souboru léčeno erlotinibem 3 763 pacientů. Četnost léčebných odpovědí v celém souboru byla 8,7 %, kontroly onemocnění bylo dosaženo v 58,5 %. Data o přežití byla aktualizována ke dni 21. 5. 2018 - přežití bez progrese onemocnění a celkové přežití byly 3,1 měsíce a 7,7 měsíce. V našem hodnocení jsme zaznamenali statisticky signifikantní rozdíl v účinnosti léčby v celkovém přežití a v přežití bez progrese u pacientů podle stavu mutace EGFR, stavu výkonnosti, pohlaví a kuřáctví, jen v přežití bez progrese navíc i podle linie léčby. Podle našich výsledků se kožní toxicita ukázala jako prognostický faktor. Rozdíl v účinnosti léčby u skvamózních a neskvamózních karcinomů nebyl statisticky významný. Z 3763 nemocných se u 1592 (42,3 %) vyskytly nežádoucí účinky léčby, nejčastější byly vyrážka (35,3 %) a průjem (16,3 %). U 13,6 % pacientů byly hlášeny nežádoucí účinky stupně 3-4, nejčastěji opět vyrážka (9,0 %) a průjem (3,0 %). Naše výsledky potvrzují účinnost a bezpečnost léčby erlotinibem v první a dalších liniích terapie pokročilého NSCLC.
CELÝ ČLÁNEK
1 2 3