Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek gynekologie . Zobrazit všechny články
Dlouholeté přežití u pacientky s karcinomem ovaria se vstupní klasifikací FIGO IV
01/2019 MUDr. Adam Guňka
Karcinom ovaria patří k nejagresivnějším onkologickým onemocněním a mezi gynekologickými malignitami má nejvyšší mortalitu. Je pátou nejčastější příčinou úmrtí na zhoubný novotvar u žen na celém světě. Histologicky je zde zastoupena široká paleta jednotek a nejčastějším typem je serózní karcinom ovaria řadící se do skupiny epitelových nádorů.1 V roce 2016 bylo na území České republiky nově diagnostikováno 998 pacientek a ve stejném roce karcinomu ovaria podlehlo 628 žen.2 Čísla nám ukazují, že se nejedná o příliš častý novotvar, ale jeho mortalita patří k jedněm z nejvyšších. V téměř 75 % se v době stanovení diagnózy jedná již o lokálně pokročilé či metastazující onemocnění. Důvodem je jednak rychlý růst nádoru a jednak pozdní nástup příznaků. Navíc v dnešní době stále chybí účinné metody časného screeningu a diagnostiky. Pětileté přežití i přes agresivní léčbu je u stadia III 20-35 %, u stadia IV 10 %.3 Standardem terapie karcinomu ovaria s kurativním záměrem je kombinace chirurgické léčby a chemoterapie. Chirurgický výkon by měl dosáhnout maximálního debulkingu nádorových hmot a měl by být následován systémovou léčbou. Karcinom ovaria je obecně nádor vysoce chemosenzitivní a v léčbě je primárně využíváno přípravků platinových derivátů. Při relapsu onemocnění se přednostně používá systémová léčba a chirurgická léčba je využívána velmi okrajově. Podle doby od ukončení primární či předchozí léčby můžeme rozlišit platina rezistentní onemocnění (recidiva do šesti měsíců od ukončení léčby platinovým derivátem) a platina senzitivní onemocnění (recidiva za delší dobu, než je šest měsíců od ukončení léčby platinovým derivátem). Na základě tohoto rozdělení volíme další přípravky pro systémovou terapii onemocnění. Z chemoterapeutik se nejčastěji jedná o carboplatinu či cisplatinu, dále paclitaxel, docetaxel, gemcitabin či pegylovaný liposomální doxorubicin. Z léků s jiným než cytotoxickým mechanismem využívaných při paliativní systémové léčbě můžeme zmínit například bevacizumab nebo olaparib.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom ovaria patří k nejagresivnějším onkologickým onemocněním a mezi gynekologickými malignitami má nejvyšší mortalitu. Je pátou nejčastější příčinou úmrtí na zhoubný novotvar u žen na celém světě. Histologicky je zde zastoupena široká paleta jednotek a nejčastějším typem je serózní karcinom ovaria řadící se do skupiny epitelových nádorů.1 V roce 2016 bylo na území České republiky nově diagnostikováno 998 pacientek a ve stejném roce karcinomu ovaria podlehlo 628 žen.2 Čísla nám ukazují, že se nejedná o příliš častý novotvar, ale jeho mortalita patří k jedněm z nejvyšších. V téměř 75 % se v době stanovení diagnózy jedná již o lokálně pokročilé či metastazující onemocnění. Důvodem je jednak rychlý růst nádoru a jednak pozdní nástup příznaků. Navíc v dnešní době stále chybí účinné metody časného screeningu a diagnostiky. Pětileté přežití i přes agresivní léčbu je u stadia III 20-35 %, u stadia IV 10 %.3 Standardem terapie karcinomu ovaria s kurativním záměrem je kombinace chirurgické léčby a chemoterapie. Chirurgický výkon by měl dosáhnout maximálního debulkingu nádorových hmot a měl by být následován systémovou léčbou. Karcinom ovaria je obecně nádor vysoce chemosenzitivní a v léčbě je primárně využíváno přípravků platinových derivátů. Při relapsu onemocnění se přednostně používá systémová léčba a chirurgická léčba je využívána velmi okrajově. Podle doby od ukončení primární či předchozí léčby můžeme rozlišit platina rezistentní onemocnění (recidiva do šesti měsíců od ukončení léčby platinovým derivátem) a platina senzitivní onemocnění (recidiva za delší dobu, než je šest měsíců od ukončení léčby platinovým derivátem). Na základě tohoto rozdělení volíme další přípravky pro systémovou terapii onemocnění. Z chemoterapeutik se nejčastěji jedná o carboplatinu či cisplatinu, dále paclitaxel, docetaxel, gemcitabin či pegylovaný liposomální doxorubicin. Z léků s jiným než cytotoxickým mechanismem využívaných při paliativní systémové léčbě můžeme zmínit například bevacizumab nebo olaparib.
4D MR adaptivní brachyterapie karcinomu hrdla dělohy ve FN Hradec Králové
01/2019 MUDr. Igor Sirák, Ph.D.; Petra Sýkorová; Ing. Jakub Grepl; Ing. Petr Paluska; Šárka Kollárová; Iva Dostálová; Ing. Martin Kopeček; Martina Šůnová; Monika Sedláčková; Ing. Linda Kašaová; MUDr. Miroslav Hodek, Ph.D.; MUDr. Milan Vošmik, Ph.D.
Radioterapie, a především pak brachyterapie jsou hlavní modalitou léčby pokročilého karcinomu hrdla dělohy už déle než 100 let. Po většinu tohoto času bylo plánování brachyterapie založeno především na rtg projekcích s dozimetrií založené na referenčních bodech. Díky výsledkům výzkumu gynekologické skupiny Evropské společnosti pro radioterapii a onkologii (European Society for Radiotherapy and Oncology, GEC-ESTRO) se v posledním desetiletí stává standardem 3D plánování brachyterapie pomocí magnetické rezonance s adaptací léčby podle aktuální regrese nádorového procesu v čase (4D). Fakultní nemocnice v Hradci Králové je prvním pracovištěm v České republice, kde byla zavedena adaptivní brachyterapie karcinomu hrdla dělohy plánovaná při každé frakci výhradně magnetickou rezonancí.
CELÝ ČLÁNEK
Radioterapie, a především pak brachyterapie jsou hlavní modalitou léčby pokročilého karcinomu hrdla dělohy už déle než 100 let. Po většinu tohoto času bylo plánování brachyterapie založeno především na rtg projekcích s dozimetrií založené na referenčních bodech. Díky výsledkům výzkumu gynekologické skupiny Evropské společnosti pro radioterapii a onkologii (European Society for Radiotherapy and Oncology, GEC-ESTRO) se v posledním desetiletí stává standardem 3D plánování brachyterapie pomocí magnetické rezonance s adaptací léčby podle aktuální regrese nádorového procesu v čase (4D). Fakultní nemocnice v Hradci Králové je prvním pracovištěm v České republice, kde byla zavedena adaptivní brachyterapie karcinomu hrdla dělohy plánovaná při každé frakci výhradně magnetickou rezonancí.
Mechanismus HPV infekce asociované s nádory hlavy a krku
01/2019 RNDr. Ing. Libor Staněk; Mgr. Kristýna Glendová; prof. MUDr. Robert Gurlich, CSc.; prof. MUDr. František Mateička, CSc.
Lidský papilomavirus (human papilloma virus, HPV) je dvouvláknový DNA virus, s tropismem k epiteliím pokožky a sliznic genitálního traktu nebo horních cest dýchacích. Je přenášen hlavně pohlavním stykem a vstupuje do těla skrz mikrotraumata. Na základě schopnosti papilomavirů indukovat karcinomy byly rozděleny na nízkorizikové LR (low-risk) a vysokorizikové HR (high-risk). Nízkorizikové typy jsou zodpovědné za virové bradavice (veruca). Vysokorizikové typy jsou spojovány s malignitami anogenitálních oblastí a oblastí hlavy a krku. Na základě změny profilu pacientů s HNSCC (head and neck squamous cell carcinoma, karcinom skvamózních buněk hlavy a krku) se uvažuje, že papilomaviry zvyšují riziko pro vznik karcinomů a jsou kauzálně spojené s vývojem HNSCC, nezávisle na dvou hlavních karcinogenech - tabáku a alkoholu. HPV-pozitivní pacienti s HNSCC mají odlišnou molekulární charakteristiku a jsou spojováni s lepší prognózou, reakcí na léčbu a s vyšším celkovým přežitím. Pacienti s HNSCC mohou profitovat z anti-EGFR terapie cetuximabem, avšak doposud bez definovaných prediktorů, jako je tomu u kolorektálního karcinomu.
CELÝ ČLÁNEK
Lidský papilomavirus (human papilloma virus, HPV) je dvouvláknový DNA virus, s tropismem k epiteliím pokožky a sliznic genitálního traktu nebo horních cest dýchacích. Je přenášen hlavně pohlavním stykem a vstupuje do těla skrz mikrotraumata. Na základě schopnosti papilomavirů indukovat karcinomy byly rozděleny na nízkorizikové LR (low-risk) a vysokorizikové HR (high-risk). Nízkorizikové typy jsou zodpovědné za virové bradavice (veruca). Vysokorizikové typy jsou spojovány s malignitami anogenitálních oblastí a oblastí hlavy a krku. Na základě změny profilu pacientů s HNSCC (head and neck squamous cell carcinoma, karcinom skvamózních buněk hlavy a krku) se uvažuje, že papilomaviry zvyšují riziko pro vznik karcinomů a jsou kauzálně spojené s vývojem HNSCC, nezávisle na dvou hlavních karcinogenech - tabáku a alkoholu. HPV-pozitivní pacienti s HNSCC mají odlišnou molekulární charakteristiku a jsou spojováni s lepší prognózou, reakcí na léčbu a s vyšším celkovým přežitím. Pacienti s HNSCC mohou profitovat z anti-EGFR terapie cetuximabem, avšak doposud bez definovaných prediktorů, jako je tomu u kolorektálního karcinomu.
Prognostické a prediktivní faktory u pacientů s karcinomem prsu
01/2019 Mgr. Zuzana Šporiková; MUDr. Vladimíra Koudeláková; MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.
Současná onkologie se zaměřuje především na hledání nových prognostických a prediktivních biomarkerů, nových terapeutik a léčebných strategií se zaměřením na personalizaci léčby. Současná diagnostika karcinomu prsu se opírá o stanovení exprese estrogenového, progesteronového a HER2 receptoru, jejichž pozitivita predikuje odpověď na endokrinní, respektive anti-HER2 terapii a vypovídá rovněž o prognóze onemocnění. V nedávné době bylo do klinické praxe zavedeno i testování genů BRCA1 a BRCA2, jejichž mutace jsou prediktorem dobré odpovědi na léčbu inhibitory PARP (poly(ADP-ribóza) polymeráza). Za poslední desetiletí byla identifikována celá řada biomarkerů, jejichž klinická validita musí být potvrzena nezávislou prospektivní studií. Význam dostatečně validovaných biomarkerů je pro dnešní personalizovanou onkologii obrovský.
CELÝ ČLÁNEK
Současná onkologie se zaměřuje především na hledání nových prognostických a prediktivních biomarkerů, nových terapeutik a léčebných strategií se zaměřením na personalizaci léčby. Současná diagnostika karcinomu prsu se opírá o stanovení exprese estrogenového, progesteronového a HER2 receptoru, jejichž pozitivita predikuje odpověď na endokrinní, respektive anti-HER2 terapii a vypovídá rovněž o prognóze onemocnění. V nedávné době bylo do klinické praxe zavedeno i testování genů BRCA1 a BRCA2, jejichž mutace jsou prediktorem dobré odpovědi na léčbu inhibitory PARP (poly(ADP-ribóza) polymeráza). Za poslední desetiletí byla identifikována celá řada biomarkerů, jejichž klinická validita musí být potvrzena nezávislou prospektivní studií. Význam dostatečně validovaných biomarkerů je pro dnešní personalizovanou onkologii obrovský.
Vývoj axilárního stagingu karcinomu prsu
06/2018 Doc. MUDr. David Pavlišta, Ph.D.; MUDr. Lukáš Dostálek; MUDr. Petra Šašková
Přehledný článek se zabývá problematikou vývoje, současnosti a budoucnosti chirurgického stagingu karcinomu prsu.
CELÝ ČLÁNEK
Přehledný článek se zabývá problematikou vývoje, současnosti a budoucnosti chirurgického stagingu karcinomu prsu.
Cílená léčba karcinomu ovaria - kasuistika
05/2018 MUDr. Mária Zvariková
Léčba epiteliálního karcinomu vaječníků je historicky založená na chirurgii a chemoterapii na bázi platiny a je spojena s vysokým rizikem relapsu a špatnou prognózou u recidivujícího onemocnění. Inovativní léčba inhibitory PARP prokázala vynikající aktivitu v epiteliálního karcinomu vaječníků a v současné době mění klinickou praxi u pacientek s mutací v BRCA genech.
CELÝ ČLÁNEK
Léčba epiteliálního karcinomu vaječníků je historicky založená na chirurgii a chemoterapii na bázi platiny a je spojena s vysokým rizikem relapsu a špatnou prognózou u recidivujícího onemocnění. Inovativní léčba inhibitory PARP prokázala vynikající aktivitu v epiteliálního karcinomu vaječníků a v současné době mění klinickou praxi u pacientek s mutací v BRCA genech.
Rodina inhibitorů CDK4/6 se rozrůstá
01/2018 MUDr. Věra Benešová
Karcinom prsu patří mezi nejčastěji se vyskytující zhoubná onemocnění žen u nás. V souvislosti se zavedením screeningového programu jsou dnes nádory prsu častěji zachycovány v I. nebo II. klinickém stadiu. Přesto jsou i nadále diagnostikovány též pacientky ve stadiu metastatického onemocnění a taktéž dochází ke vzniku metastáz u již vyléčených pacientek. Přibližně 70 % pacientek s karcinomem prsu je hormonálně pozitivních. V terapii jejich onemocnění je pak užívána hormonální léčba, a to jak v adjuvantním podání, tak i v případě metastatického onemocnění. Hormonální léčba má dobrou účinnost a příznivý profil nežádoucích účinků. Problémem účinnosti hormonální léčby je vznik rezistence na ni.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom prsu patří mezi nejčastěji se vyskytující zhoubná onemocnění žen u nás. V souvislosti se zavedením screeningového programu jsou dnes nádory prsu častěji zachycovány v I. nebo II. klinickém stadiu. Přesto jsou i nadále diagnostikovány též pacientky ve stadiu metastatického onemocnění a taktéž dochází ke vzniku metastáz u již vyléčených pacientek. Přibližně 70 % pacientek s karcinomem prsu je hormonálně pozitivních. V terapii jejich onemocnění je pak užívána hormonální léčba, a to jak v adjuvantním podání, tak i v případě metastatického onemocnění. Hormonální léčba má dobrou účinnost a příznivý profil nežádoucích účinků. Problémem účinnosti hormonální léčby je vznik rezistence na ni.
Léčba pacientek s karcinomem vaječníků s přítomnou mutací BRCA1/2
01/2018 MUDr. Mária Zvaríková
Inhibitory poly(ADP-ribóza)polymerázy (PARP) jsou považovány za jednu z nejzajímavějších nových možností terapie pro pacientky s karcinomem vaječníků. V monoterapii inhibitory PARP prokázaly největší aktivitu v nádorových buňkách nesoucích mutaci v genech BRCA. Nedávné studie fáze III ukázaly, že aktivita inhibitorů PARP je přítomna i u nemutovaných pacientek, zvláště pokud mají určité klinické charakteristiky, jako jsou citlivost na platinu a histologicky verifikovaný high-grade serózní karcinom. Inhibitory PARP byly také kombinovány s chemoterapií, avšak překrývající se myelosuprese pozorovaná jak u inhibitorů PARP, tak u chemoterapie vývoj těchto kombinací zbrzdila. Naproti tomu kombinace inhibitorů PARP a biologických agens, konkrétně antiangiogenních látek, se zdají být dobře tolerovány a vykazují slibnou aktivitu jak u karcinomů BRCA, tak u BRCA nemutovaných (wild-type BRCA). V současné době probíhají četné klinické studie zkoumající protinádorovou aktivitu kombinační terapie inhibitorů PARP.
CELÝ ČLÁNEK
Inhibitory poly(ADP-ribóza)polymerázy (PARP) jsou považovány za jednu z nejzajímavějších nových možností terapie pro pacientky s karcinomem vaječníků. V monoterapii inhibitory PARP prokázaly největší aktivitu v nádorových buňkách nesoucích mutaci v genech BRCA. Nedávné studie fáze III ukázaly, že aktivita inhibitorů PARP je přítomna i u nemutovaných pacientek, zvláště pokud mají určité klinické charakteristiky, jako jsou citlivost na platinu a histologicky verifikovaný high-grade serózní karcinom. Inhibitory PARP byly také kombinovány s chemoterapií, avšak překrývající se myelosuprese pozorovaná jak u inhibitorů PARP, tak u chemoterapie vývoj těchto kombinací zbrzdila. Naproti tomu kombinace inhibitorů PARP a biologických agens, konkrétně antiangiogenních látek, se zdají být dobře tolerovány a vykazují slibnou aktivitu jak u karcinomů BRCA, tak u BRCA nemutovaných (wild-type BRCA). V současné době probíhají četné klinické studie zkoumající protinádorovou aktivitu kombinační terapie inhibitorů PARP.
Inhibitory PARP v léčbě karcinomu ovaria
02/2017 MUDr. Libor Ševčík, Ph.D.
Karcinom ovaria je mezi gynekologickými nádory nejčastější příčinou úmrtí a je na pátém místě v úmrtí celkově na všechna onkologická onemocnění. V posledním desetiletí došlo k výrazným pokrokům v genomovém mapování nádorových buněk a ve znalostech molekulárních mechanismů v jeho patogenezi. Ve farmakoterapii ovariálního karcinomu se začíná kromě cytostatik uplatňovat cílená molekulární léčba. Široce zkoumanou a slibnou možností cílené léčby jsou inhibitory PARP (poly-adenozindifosfát-ribózo-polymerázy) olaparib, veliparib, niraparib, rucaparib a talazoparib, které jsou zkoumány v monoterapii, v kombinaci s dalšími molekulami nebo jako potenciální zesilovače cytotoxického poškození při chemoterapii či radiační léčbě. Inhibitory PARP působí cílenou smrt nádorových buněk u nádorů s mutovanými geny BRCA1 a BRCA2 s deficiencí homologní rekombinace (HR) využitím syntetické letality. Mezi pěti klíčovými inhibitory PARP v současné době dominuje olaparib, který prošel nejrozsáhlejšími klinickými studiemi. Inhibitory PARP v monoterapii prokázaly výraznou protinádorovou aktivitu u pokročilých ovariálních karcinomů s mutací genů BRCA1/2 v léčbě první linie i v udržovací léčbě, a to zejména u nádorů citlivých na platinu. Současný výzkum se rozšiřuje na využití inhibitorů PARP i mimo léčbu BRCA1/2 mutovaných nádorů, tj. v terapii jiných molekulárních vad, které vedou k HR-deficitním nádorům.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom ovaria je mezi gynekologickými nádory nejčastější příčinou úmrtí a je na pátém místě v úmrtí celkově na všechna onkologická onemocnění. V posledním desetiletí došlo k výrazným pokrokům v genomovém mapování nádorových buněk a ve znalostech molekulárních mechanismů v jeho patogenezi. Ve farmakoterapii ovariálního karcinomu se začíná kromě cytostatik uplatňovat cílená molekulární léčba. Široce zkoumanou a slibnou možností cílené léčby jsou inhibitory PARP (poly-adenozindifosfát-ribózo-polymerázy) olaparib, veliparib, niraparib, rucaparib a talazoparib, které jsou zkoumány v monoterapii, v kombinaci s dalšími molekulami nebo jako potenciální zesilovače cytotoxického poškození při chemoterapii či radiační léčbě. Inhibitory PARP působí cílenou smrt nádorových buněk u nádorů s mutovanými geny BRCA1 a BRCA2 s deficiencí homologní rekombinace (HR) využitím syntetické letality. Mezi pěti klíčovými inhibitory PARP v současné době dominuje olaparib, který prošel nejrozsáhlejšími klinickými studiemi. Inhibitory PARP v monoterapii prokázaly výraznou protinádorovou aktivitu u pokročilých ovariálních karcinomů s mutací genů BRCA1/2 v léčbě první linie i v udržovací léčbě, a to zejména u nádorů citlivých na platinu. Současný výzkum se rozšiřuje na využití inhibitorů PARP i mimo léčbu BRCA1/2 mutovaných nádorů, tj. v terapii jiných molekulárních vad, které vedou k HR-deficitním nádorům.
Ovariální karcinom - léčebné možnosti na podkladě uvedené kasuistiky
11/2016 Tomáš Svoboda
Karcinom ovaria je spojen s nejvyšší mortalitou mezi gynekologickými malignitami. V pokročilém stádiu onemocnění jsou léčebné výsledky systémové léčby neuspokojivé a ani moderní cílená léčiva kurabilitu nezlepšují. Jediným kurativním postupem je chirurgická R0 resekce bez ponechaného rezidua. Při nejasné roli radioterapie, která se přesto do léčebného algoritmu karcinomu ovaria alespoň částečně vrací, je hlavním problémem pozdní záchyt onemocnění vlivem chybějícího funkčního screeningu. U nejvíce rizikové populace žen s pozitivitou mutace BRCA 1 a BRCA 2 by mohlo pomoci časnější provedení profylaktické hysterektomie s oboustrannou adnexetomií. Tento článek se na podkladě uvedené kasuistiky zabývá základními otázkami spojenými s karcinomem ovaria.
CELÝ ČLÁNEK
Karcinom ovaria je spojen s nejvyšší mortalitou mezi gynekologickými malignitami. V pokročilém stádiu onemocnění jsou léčebné výsledky systémové léčby neuspokojivé a ani moderní cílená léčiva kurabilitu nezlepšují. Jediným kurativním postupem je chirurgická R0 resekce bez ponechaného rezidua. Při nejasné roli radioterapie, která se přesto do léčebného algoritmu karcinomu ovaria alespoň částečně vrací, je hlavním problémem pozdní záchyt onemocnění vlivem chybějícího funkčního screeningu. U nejvíce rizikové populace žen s pozitivitou mutace BRCA 1 a BRCA 2 by mohlo pomoci časnější provedení profylaktické hysterektomie s oboustrannou adnexetomií. Tento článek se na podkladě uvedené kasuistiky zabývá základními otázkami spojenými s karcinomem ovaria.
Hormonální léčba ve vztahu k onkologickému onemocnění
06/2016 Vít Weinberger
V současné době existuje na trhu nepřeberné množství preparátů hormonální antikoncepce a hormonální substituční terapie. Článek shrnuje současné názory na vztah mezi užíváním hormonální léčby a rizikem vzniku nádorového onemocnění. Vzhledem ke značné variabilitě preparátů a někdy protichůdným závěrům publikovaných studií je stanovení konkrétních závěrů obtížné. Literární průzkum byl proveden v databázi PubMed s použitím vybraných hesel.
CELÝ ČLÁNEK
V současné době existuje na trhu nepřeberné množství preparátů hormonální antikoncepce a hormonální substituční terapie. Článek shrnuje současné názory na vztah mezi užíváním hormonální léčby a rizikem vzniku nádorového onemocnění. Vzhledem ke značné variabilitě preparátů a někdy protichůdným závěrům publikovaných studií je stanovení konkrétních závěrů obtížné. Literární průzkum byl proveden v databázi PubMed s použitím vybraných hesel.
Cílená léčba v onkogynekologii
06/2016 Michal Zikán
Cílená léčba v onkogynekologii prodělala v posledních dvou letech významný rozvoj. Z mnoha molekul, které jsou zkoušeny v rámci klinických studií, pronikly do klinického použití dvě: bevacizumab (antiangiogenní léčba - monoklonální protilátka proti VEGF) a olaparib (inhibice PARP).
Bevacizumab je nyní schválen k léčbě nově diagnostikovaného i recidivujícího karcinomu vaječníků (tuby/peritonea) a k léčbě primárně metastatického, perzistujícího či recidivujícího karcinomu děložního hrdla. Úhradu má tato léčba zatím však pouze v primární léčbě ovariálního karcinomu.
Olaparib představuje první klinicky využitelný inhibitor PARP [poly (ADP-ribóza) polymeráza]. Tento léčebný přístup využívá zcela nový princip protinádorového účinku - zasahuje do mechanizmu oprav DNA, a to především u pacientek, které (v důsledku hereditárního nebo somatického defektu genů BRCA1/2) již mají poruchu reparace DNA. Je také prvním lékem, který může být indikován na základě pacientova genotypu. Dosud nemá v České republice úhradu, jeho schválení lze však očekávat v průběhu letošního roku.
CELÝ ČLÁNEK
Cílená léčba v onkogynekologii prodělala v posledních dvou letech významný rozvoj. Z mnoha molekul, které jsou zkoušeny v rámci klinických studií, pronikly do klinického použití dvě: bevacizumab (antiangiogenní léčba - monoklonální protilátka proti VEGF) a olaparib (inhibice PARP).
Bevacizumab je nyní schválen k léčbě nově diagnostikovaného i recidivujícího karcinomu vaječníků (tuby/peritonea) a k léčbě primárně metastatického, perzistujícího či recidivujícího karcinomu děložního hrdla. Úhradu má tato léčba zatím však pouze v primární léčbě ovariálního karcinomu.
Olaparib představuje první klinicky využitelný inhibitor PARP [poly (ADP-ribóza) polymeráza]. Tento léčebný přístup využívá zcela nový princip protinádorového účinku - zasahuje do mechanizmu oprav DNA, a to především u pacientek, které (v důsledku hereditárního nebo somatického defektu genů BRCA1/2) již mají poruchu reparace DNA. Je také prvním lékem, který může být indikován na základě pacientova genotypu. Dosud nemá v České republice úhradu, jeho schválení lze však očekávat v průběhu letošního roku.