Vybrané články

01/2017 Milan Vošmik 
Lidské papilomaviry a onkologie

13/2016 Samuel Vokurka
U staršího pacienta musíme jakoukoli medikaci podávat obezřetně. O chemoterapii to platí dvojnásob. Kontraindikací chemoterapie není věk, nicméně tato onkologická léčba musí být většinou přizpůsobena celkovému stavu, komorbiditám a orgánovým funkcím pacienta. Podpůrná léčba a ošetřovatelská péče jsou zde zásadní.

13/2016 Libor Havel
Imunoterapie cílená na osu PD-1 (membránový protein programované buněčné smrti, programmed cell death 1) a PD-L1 (ligand membránového proteinu programované buněčné smrti, programmed cell death ligand 1) se již stala nedílnou součástí léčebných algoritmů pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic v druhé linii léčby. Na konferenci ESMO 2016 byla prezentována nová data potenciálně měnící klinickou praxi týkající se druhé a zejména první linie léčby nemalobuněčného karcinomu plic.

13/2016 Jaromír Roubec
Práce popisuje více než dvacetiletou historii studia a následné léčby nemalobuněčného karcinomu plic tyrosinkinázovými inhibitory. Omezené možnosti chemoterapie byly následovány klinickým a molekulárně genetickým výzkumem s výsledkem dnes třetí generace tyrosinkinázových inhibitorů. Nové informace přinesly excelentní výsledky terapie lokálně pokročilých a metastazujících onemocnění pozitivních na receptor pro epidermální růstový faktor (epidermal growth factor receptor, EGFR), nové znalosti máme také v léčbě onemocnění s výskytem nemutovaného typu EGFR. Je diskutována bezpečnost a tolerabilita této perorální terapie.

13/2016 Zuzana Bielčiková
Neuroendokrinní nádory jsou skupinou zahrnující neuroendokrinní tumory (NET) a neuroendokrinní karcinomy, entity s odlišných klinickým chováním a zejména prognózou. Správná diagnostika a klasifikace nemoci jsou klíčovými body pro predikci jejího chování a stanovení nejvhodnějšího léčebného postupu. Dlouhodobé přežívání nemocných s NET je nejen odrazem jejich shovívavé biologie, ale také úspěšné léčby, která v posledních letech zaznamenala významný pokrok. Zpětné hodnocení případů diagnostikovaných před rokem 2010 může být nejen zdrojem důležitých dat, ale také zajímavou historickou průpravou vývoje léčby této nemoci.

13/2016 Lenka Ostřížková
Nádory tlustého střeva jsou třetí nejčastější malignitou ve vyspělých zemích světa včetně České republiky. V době diagnózy má více než 20 % nemocných založeny vzdálené metastázy, u dalších 25-30 % nemocných se metastázy objeví do dvou let od operace primárního nádoru. U oligometastatického postižení je vždy nutné zvážit možnost resekce metastáz (nejčastěji jaterních), kde je tento postup cestou kurativní, protože u nemocných s kompletním odstraněním nádorových hmot je prokázáno signifikantně delší přežití. Tento postup se osvědčil při přítomnosti synchronních (kde je možný v 15-20 % případů) i u metachronních metastáz.

13/2016 Michal Podrazil, Jiřina Bartůňková
Současné vědecké poznatky zejména v oblasti molekulární imunologie vedou k lepšímu porozumění interakce mezi imunitním systémem a nádory, a tím umožňují identifikaci strategických imunoterapeutických cílů uplatňujících se ve vývoji nových protinádorových léků. Právě imunoterapie se vedle konvenčních terapeutických postupů ukazuje jako další perspektivní léčebná modalita u nádorových onemocnění. V článku diskutujeme obecné principy imunoterapie, je podán souhrn biologických léčiv schválených a používaných v klinické praxi u nádorů gastrointestinálního traktu a následně předkládáme přehled aktuálních imunoterapeutických přístupů, které jsou v pokročilé fázi klinického hodnocení a mají naději v dohledné době vstoupit do léčebných protokolů v této oblasti.

13/2016 Tomáš Svoboda, Jindřich Fínek
Kolorektální karcinom představuje jako jedno z nejčastější nádorových onemocnění oblast širokého zájmu. V poslední době se nedaří do léčebných algoritmů zařazovat nové účinné cílené léky a možnosti standardní chemoterapie jsou rovněž vyčerpány. Do popředí se tak dostávají snahy o upřesnění nejvhodnější léčebné kombinace a sekvence. Ani výsledky nejvýznamnějších klinických studií publikovaných v poslední době výraznější změny do klinické praxe nepřinesly, i když se o to snaží hodnocením dalších dodatečných podskupin, např. nádorů pravého vs. levého tračníku. Vznikl tak dostatečný časový prostor, aby mohlo vzniknout ESMO konsensuální doporučení pro léčbu tohoto onemocnění v metastatickém stadiu, které je shrnuto v tomto článku.

13/2016 Miroslav Zavoral, Tomáš Grega, Štěpán Suchánek
Kolorektální karcinom představuje ve vyspělých zemích druhou nejčastější příčinu úmrtí na malignitu u obou pohlaví. Screening kolorektálního karcinomu, jako nástroj sekundární prevence, prokazatelně snižuje incidenci a mortalitu tohoto onemocnění. Umožňuje zachytit nejen prekancerózní léze, ale také časná stadia kolorektálního karcinomu, která lze účinně léčit. Pozitivní účinek screeningu na epidemiologii kolorektálního karcinomu vedl k jeho zakomponování do základních standardů primární preventivní péče. V České republice byl zahájen Národní program screeningu kolorektálního karcinomu v roce 2000. Týká se asymptomatických jedinců, kteří jsou starší 50 let a mají negativní osobní a rodinnou anamnézu kolorektální neoplazie. Mezi základní nástroje screeningu v České republice patří testy na okultní krvácení do stolice a kolonoskopie. Zavedením populačního screeningového programu adresným zvaním v roce 2014 došlo ke zvýšení účasti cílové populace na screeningu na 30,8 %.

12/2016 Petr Arenberger, Jiří Ettler
Bazaliom nebo bazocelulární karcinom je nejčastějším kožním nádorem, který velmi výjimečně metastazuje, ale může způsobit značnou mutilaci při penetraci do okolních tkání. Postihuje především osoby se světlým fototypem a pozitivní rodinnou anamnézou. Léčbou volby je standardní chirurgická excize. Mohsova mikrografická chirurgie se provádí ambulantně nebo za hospitalizace, kdy se nádor exciduje a bezprostředně se vyšetří v mikroskopu. Kryoterapie je starší metoda, používaná pro velkou část kožních nádorů. Další možnosti, jako fotodynamická terapie, lokální imunoterapie, aktinoterapie nebo cílená terapie budou diskutovány.

12/2016 Eugen Kubala
Koncepce onkolytické virové terapie je založena na hypotéze, že geneticky upravené viry mohou selektivně destruovat nádorové buňky v lézi, do které byly instalovány, ale současně jsou schopny navodit systémovou imunitní reakci, která vede k destrukci ostatních nádorových lézí. Takovým geneticky upraveným virem je talimogene laherparepvec. Prokázal svoji účinnost v léčbě metastazujícího melanomu ve studii fáze III OPTiM, kde významně zvýšil počet trvajících odpovědí (durable response rate, DRR) na 16,1 % proti 2,1 % (p < 0,0001) v kontrolní skupině, a prodloužil průměrnou dobu celkového přežití (overall survival, OS) o 4,4 měsíce (poměr rizik [hazard ratio, HR] = 0,79; 95% interval spolehlivosti [confidence interval, CI]: 0,62-1,00; p = 0,051). Toxicita byla akceptovatelná a neovlivnila léčbu pacientů.

12/2016 Tomáš Büchler
Několik publikací z nedávné doby poukazuje na nově objevené mechanismy primární a sekundární rezistence na léčbu monoklonálními protilátkami proti PD-1/PD-L1 (programmed cell death 1, membránový protein programované buněčné smrti 1/programmed cell death ligand 1, ligand membránového proteinu programované buněčné smrti 1).
Z patofyziologického hlediska ji lze rozdělit na rezistenci způsobenou změněnou antigenní výbavou nádorových buněk a rezistenci podmíněnou změnami v signálních drahách. Některé z těchto mechanismů rezistence jsou ovlivnitelné cílenými léky.

12/2016 Ivana Krajsová
Imunoterapie monoklonálními protilátkami proti inhibičním receptorům CTLA-4 a PD-1 může vyvolávat imunitně zprostředkované nežádoucí účinky, projevující se převážně vznikem autoimunitních reakcí (irAEs - immune related adverse events, imunitně zprostředkované nežádoucí účinky). Dominantně postihují kůži, gastrointenstinální trakt, játra a žlázy s vnitřní sekrecí, mohou však ovlivnit funkci kteréhokoliv orgánu. Základním léčebným ovlivněním irAEs je podávání kortikosteroidů, v závažných případech v dávce 1-2 mg/kg intravenózně, s pomalým vysazováním po ústupu příznaků. Pozdní zahájení léčby, použití nízkých dávek nebo brzké ukončení aplikace kortikosteroidů může vést k návratu toxických reakcí, někdy i s fatálními následky. Pravidelné sledování pacientů včetně monitorace laboratorních hodnot je základem pro včasné odhalení nežádoucích účinků a zahájení léčby, které zabrání nutnosti předčasného ukončení imunoterapie pro závažnou toxicitu.

12/2016 Taťána Šuková, Ilona Procházková
Léčba maligního melanom v posledních letech zaznamenala výraznou změnu. Chemoterapie byla nahrazena léky, které jsou schopny ovlivnit dobu přežití u pacientů s generalizovaným maligním melanomem. Jedním z nově užívaných léků jsou inhibitory BRAF. Terapeutická úspěšnost je ale omezena časným rozvojem rezistence.

12/2016 Ilona Procházková, Taťána Šuková
Cílená léčba proti mutaci genu BRAF společně s imunoterapií protilátkami proti CTLA-4 a proti PD-1 znamená v posledních letech výrazný posun v léčbě generalizovaného maligního melanomu. Cílenou léčbu představují inhibitory BRAF, inhibitory MEK a jejich kombinace. Terapeutická úspěšnost monoterapie je omezena časným rozvojem rezistence, kombinace inhibitorů BRAF a inhibitorů MEK vznik rezistence významně oddaluje.

10/2016 Miloš Holánek, Marta Krásenská
Karcinom prsu je onemocněním s neustále stoupající incidencí, ale díky možnostem moderní diagnostiky a léčby nyní dochází k záchytu časnějších stadií onemocnění a s tím spojenému poklesu mortality. Terapie časného karcinomu prsu je komplexní a využívá všech dostupných modalit - chirurgické léčby, radioterapie, chemoterapie a hormonální terapie. Adjuvantní hormonální léčba je u pacientek s hormonálně dependentním onemocněním dlouhodobě využívána. Cílem je zabránit relapsu onemocnění (časné a pozdní relapsy onemocnění) a snížit riziko úmrtí spojené s karcinomem prsu. V rámci hormonální terapie je standardně užíván tamoxifen, inhibitory aromatáz (IA) a analoga LHRH (hormon uvolňující LH, luteinizing hormone-releasing hormone). Algoritmus léčby závisí na iniciálním rozsahu onemocnění, rizikových faktorech relapsu onemocnění a hlavně na menopauzálním stavu pacientky. Aktuálně je diskutována problematika ovariální suprese pomocí LHRH analog a její místo v adjuvantní léčbě karcinomu prsu u premenopauzálních pacientek a též optimální délka trvání adjuvantní hormonální terapie.

13/2016 Miroslav Zavoral

12/2016 MUDr. Radek Lakomý, Ph.D., MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D.
Cílená léčba a moderní imunoterapie s checkpoint inhibitory změnila prognózu pacientů s pokročilým maligním melanomem. Zvláště výsledky imunoterapie a její potenciál pro dlouhodobou kontrolu onemocnění jsou více než povzbuzující. Dnes již standardně používaný
ipilimumab začíná být nahrazován účinnějšími a méně toxickými protilátkami proti PD‑1. Nivolumab prokázal svoji vysokou účinnost jak u nově diagnostikovaných, tak u velmi předléčených pacientů. Následující kasuistika pacientky s diseminovaným melanomem ukazuje úspěch nivolumabu po selhání cílené léčby, dacarbazinu a ipilimumabu.

11/2016 Tomáš Svoboda
Karcinom ovaria je spojen s nejvyšší mortalitou mezi gynekologickými malignitami. V pokročilém stádiu onemocnění jsou léčebné výsledky systémové léčby neuspokojivé a ani moderní cílená léčiva kurabilitu nezlepšují. Jediným kurativním postupem je chirurgická R0 resekce bez ponechaného rezidua. Při nejasné roli radioterapie, která se přesto do léčebného algoritmu karcinomu ovaria alespoň částečně vrací, je hlavním problémem pozdní záchyt onemocnění vlivem chybějícího funkčního screeningu. U nejvíce rizikové populace žen s pozitivitou mutace BRCA 1 a BRCA 2 by mohlo pomoci časnější provedení profylaktické hysterektomie s oboustrannou adnexetomií. Tento článek se na podkladě uvedené kasuistiky zabývá základními otázkami spojenými s karcinomem ovaria.

11/2016 Libor Havel
Mutace T790M je nejčastější příčinnou sekundární rezistence na tyrosinkinázové inhibitory receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR) první generace (gefitinib, erlotinib) a druhé generace (afatinib). Osimertinib je tyrosinkinázový inhibitor třetí generace EGFR účinný při rezistenci navozené T790M. Sdělení zahrnuje popis klinického vývoje osimertinibu a kasuistiku první nemocné léčené osimertinibem v České republice.