Vybrané články

Zobrazují se články pro štítek hematoonkologie. Zobrazit všechny články

Monoklonální protilátky v léčbě relabovaného či refrakterního mnohočetného myelomu

02/2018 MUDr. Martin Štork
Použití monoklonálních protilátek v léčbě mnohočetného myelomu nyní prochází dynamickým rozvojem. V současné době jsou především v klinických studiích dostupné tři monoklonální protilátky - daratumumab, elotuzumab a isatuximab. Účinnost anti-CD38 monoklonální protilátky daratumumabu je známá již z monoterapie u silně předléčených pacientů - na léčbu odpověděla téměř třetina pacientů minimálně parciální remisí a odpověď na léčbu trvala déle než půl roku. Výsledky kombinované léčby daratumumabem s lenalidomidem a dexamethasonem jsou ještě povzbudivější. Parciální remise a lepší léčebné odpovědi dosáhlo 93 % pacientů a léčba daratumuambem zásadně prodloužila přežití bez progrese oproti standardní léčbě. Při léčbě elotozumabem v kombinaci s lenalidomidem a dexamethasonem došlo k parciální remisi a lepší léčebné odpovědi u 79 % pacientů a medián přežití bez progrese byl 19,4 měsíce. Isatuximab je nová anti-CD38 monoklonální protilátka. V klinických studiích fáze Ib a II u silně předléčených pacientů dosahuje velmi slibných výsledků. Monoklonální protilátky v léčbě mnohočetného myelomu jsou vysoce účinné a minimálně toxické. Jsou ideálním doplňkem standardních léčebných protokolů. Tento přehledový článek shrnuje použití monoklonálních protilátek u pacientů s relabovaným mnohočetným myelomem.
CELÝ ČLÁNEK

Bosutinib v léčbě chronické myeloidní leukemie

02/2018 MUDr. Petra Bělohlávková, Ph.D.
V posledních letech byl v léčbě chronické myeloidní leukemie zaznamenán významný pokrok, který přinesl objev tyrozinkinázových inhibitorů. K mladším představitelům této lékové skupiny patří bosutinib, který se užívá v případech rozvoje rezistence na předchozí inhibitory tyrozinkinázy (imatinib, nilotinib, dasatinib) nebo jejich závažné toxicity. Bosutinib se tedy nejčastěji používá až jako přípravek třetí či vyšší linie léčby chronické myeloidní leukemie. Bosutinib má zcela odlišné nežádoucí účinky, nejčastější nežádoucí účinek představuje průjem. K dalším nežádoucím účinkům patří elevace jaterních testů, vyrážka nebo myelosuprese. Naopak s abnormalitami elektrolytů či kardiovaskulárními příhodami se při léčbě bosutinibem setkáme jen ojediněle.
CELÝ ČLÁNEK

Venetoclax - nový dron k nasazení proti chronické lymfocytární leukemii

02/2018 Prof. MUDr. Tomáš Kozák, Ph.D., MBA
Venetoclax je inhibitor antiapoptotického proteinu bcl-2 a je účinný u nádorových onemocnění spojených s vysokou mírou narušení programované buněčné smrti, jako je chronická lymfocytární leukemie a některé další hematologické malignity. Jeho další výhodou je, že působí nezávisle na TP53. Všechny dosud provedené klinické studie prokázaly vysokou účinnost venetoclaxu v monoterapii i kombinované léčbě u pacientů s refrakterní/relabující chronickou lymfocytární leukemií a také v 1. linii léčby. Venetoclax je schopen navodit odpovědi v 70-100 %, navozuje vysoký počet kompletních remisí, v 60 % u relabující/refrakterní chronické lymfocytární leukemie a v 70 % v 1. linii je schopen dosáhnout negativity minimální reziduální choroby. Venetoclax je tolerován dobře jak v monoterapii, tak v kombinované léčbě, jeho toxicita je nyní zejména hematologická. Postupné zvyšování dávky vedlo k eliminaci tumor lysis syndromu, původně spojeného se zahájením léčby. Je pravděpodobné, že venetoclax v blízké budoucnosti změní strategii léčby zejména rizikových forem chronické lymfocytární leukemie.
CELÝ ČLÁNEK

Úloha a možnosti použití imunoterapie u dětských onkologických pacientů

05/2017 MUDr. Viera Bajčiová, CSc.
V současnosti lze standardní léčbou (operací, chemoterapií a radioterapií) vyléčit většinu onkologicky nemocných dětí. Limitujícím faktorem zůstává její těžká akutní toxicita a pozdní následky. V dětské onkologii má imunoterapie jisté zpoždění, ale iniciální klinické studie s imunoterapií prokazují její dobrou toleranci a slibné výsledky, především u refrakterních a rekurentních nádorů vysokého rizika. V článku předkládáme současnou situaci v dětské onkologii a uvádíme, které způsoby imunoterapie jsou testovány v klinické praxi, a to od monoklonálních protilátek a inhibitorů kontrolních bodů až po nádorové vakcíny, chimerické antigenní receptory, cytokiny a vrozenou imunitu.
CELÝ ČLÁNEK

Blinatumomab v léčbě akutní lymfoblastické leukémie dospělých

05/2017 MUDr. František Folber, Ph.D.
Relabovaná nebo refrakterní akutní lymfoblastická leukémie dospělých představuje vážný klinický problém, který je jen velmi obtížně řešitelný klasickou chemoterapií. Příliš mnoho těchto pacientů nedosáhne remise a jejich přežití se počítá v řádu měsíců. Blinatumomab je nový nadějný lék ze skupiny imunoterapeutik cílený na antigen CD19 přítomný na naprosté většině nádorových buněk u akutní lymfoblastické leukémie dospělých z B řady. Klinické studie prokázaly, že s jeho pomocí dosáhne více pacientů kompletní remise, a mohou tak podstoupit alogenní transplantaci a mít šanci na trvalé vyléčení. Nežádoucí účinky jsou obvykle mírné a dobře zvladatelné. Největší nevýhodou je velmi vysoká cena tohoto léku omezující jeho použití ve více klinických situacích.
CELÝ ČLÁNEK

Obinutuzumab v léčbě nemocných s chronickou lymfocytární leukémií a s folikulárním lymfomem

03/2017 MUDr. Jana Zuchnická, MUDr. Jana Fečková Mihályová, MUDr. Juraj Ďuraš, prof. MUDr. Roman Hájek, CSc.
Monoklonální protilátky jsou používány v léčbě chronické lymfocytární leukémie a folikulárního lymfomu zejména v kombinaci s chemoterapií. Zavedení rituximabu do běžné klinické praxe znamenalo skutečný přelom, změnilo léčebné postupy i výsledky léčby obou onemocnění. V současné době se do klinické praxe dostávají i nové monoklonální protilátky vyvíjené s cílem zvýšení protinádorového účinku. Jednou z nich je humanizovaná monoklonální protilátka obinutuzumab. Obinutuzumab v kombinaci s chlorambucilem je v České republice schválen k terapii chronické lymfocytární leukémie u dosud neléčených pacientů s přidruženými onemocněními, kteří nemohou podstoupit léčbu fludarabinovým režimem. U folikulárního lymfomu je podání obinutuzumabu v kombinaci s bendamustinem indikováno v léčbě pacientů s rituximab refrakterním folikulárním lymfomem; odkazujeme na aktuální souhrn údajů o léčivém přípravku. Použití obinutuzumabu u folikulárního lymfomu je v České republice zatím vázáno na schválení plátcem podle §16 zákona 48/1997 Sb.
CELÝ ČLÁNEK

Optimální léčebné postupy u pacientů s myelodysplastickým syndromem

02/2017 MUDr. Petra Richterová, MUDr. Zdeněk Kořistek, Ph.D., MUDr. Lukáš Stejskal, prof. MUDr. Roman Hájek, CSc.
Myelodysplastický syndrom je klonální onemocnění kostní dřeně způsobené poškozením genetické informace myeloidní kmenové buňky. Představuje heterogenní skupinu onemocnění charakterizovanou inefektivní hematopoezou s dysplazií jedné či více myeloidních linií vedoucí k cytopenii (či cytopeniím) a s vysokou incidencí progrese do akutní myeloidní leukémie (asi v jedné třetině případů). V krevním obraze se nejčastěji vyskytuje anémie, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s trombocytopenií či leukopenií, neutropenií. Klinické příznaky odpovídají typu a hloubce dané cytopenie – anemický syndrom, krvácivé projevy u trombocytopenie nebo infekční komplikace při neutropenii. Myelodysplastický syndrom je onemocnění vyskytující se téměř výhradně u pacientů staršího věku (nejčastější výskyt je mezi 65–70 lety) s incidencí 3–5 nových případů na 100 000 obyvatel ročně. Incidence rychle narůstá s věkem a ve skupině obyvatel nad 70 let dosahuje 20–40 nových případů na 100 000 obyvatel. Myelodysplastický syndrom je diagnostikován jako primární – v případě nejasné etiologie, nebo sekundární – často po předchozí chemoterapii nebo radioterapii pro jiné nádorové onemocnění či po expozici známé toxické noxe.
CELÝ ČLÁNEK

Pixantron v léčbě non‐hodgkinských lymfomů

02/2017 MUDr. Juraj ĎurašMUDr. Michal Kaščák, MUDr. Milan Navrátil, prof. MUDr. Roman Hájek, CSc.
Pixantron je novým lékem ze skupiny aza‑antracendionů vyvinutým s cílem zachování účinnosti antracyklinů a antracendionů a redukce rizika kardiotoxicity. Pixantron působí jako interkalační a alkylační látka a slabý inhibitor topoizomerázy II. Na rozdíl od antracyklinů má molekula pixantronu redukovaný potenciál pro tvorbu volných kyslíkových radikálů, které jsou pravděpodobně hlavním faktorem kardiotoxicity antracyklinů. Maximální tolerovaná dávka identifikovaná ve studii fáze I u relabovaných a refrakterních agresivních non‑hodgkinských lymfomů byla 56 mg/m2 i.v. den 1, 8 a 15 v 28denním cyklu.1 V studiích fáze II a III s monoterapií byla pozorována celková odpověď u 27–40 %, kompletní remise přibližně u 15 % pacientů.2,3 V randomizované studii fáze III PIX 301 byla dosažená míra celkové odpovědi (40 %), kompletní anebo nepotvrzené kompletní remise (24 %) i medián doby do progrese (5,3 měsíce) v rameni s pixantronem signifikantně vyšší než v kontrolním rameni s monoterapií cytostatikem dle výběru investigátora. Hlavním pozorovaným nežádoucím účinkem přípravku je hematotoxicita, především neutropenie. Riziko kardiotoxicity není zcela eliminováno, na rozdíl od antracyklinů se jedná ale především o případy subklinického snížení ejekční frakce levé komory, manifestní srdeční selhání bylo pozorováno jen výjimečně. Na základě studie PIX 301 je pixantron v monoterapii schválen pro léčbu opakovaně relabujících a refrakterních agresivních non‑hodgkinských lymfomů. Ověření účinnosti u pacientů dříve léčených rituximabem je předmětem probíhající studie PIX 306, ve které je porovnáván pixantron v kombinaci s rituximabem s kombinací gemcitabin a rituximab.
CELÝ ČLÁNEK